Arogance moci se udržuje kvůli osobní a vědomní nevyzrálosti občanů

Člověk není niterně sebejistý, neboť například nemá běžný titul a vyšší profesní postavení, anebo nepatří k těm, kteří mají profesně vůdčí schopnosti, anebo nevyniká v žádném oboru lidské činnosti - na rozdíl od "těch ostatních". Odtud mnozí klesají na mysli, neboť chtějí - často podle falešných, ba velmi falešných vzorů filmových a divadelních atd. - také např. hezké či něčím vynikající tělo a převratné schopnosti a dovednosti v řadě ohledů. Lidé se velmi upínají k vnějšímu světu a odtud dospívají k osobnímu přesvědčení, zdali jako lidé selhali, či nikoliv. Často zveličují svůj titul a své znalosti a dávají druhým najevo, že oni všemu rozumějí lépe. To jsou někdy i doktoři, kteří se nezřídka dívají na své bližní svrchu, neboť - na rozdíl od nich - nejenže mají titul, ale znají i spoustu latinismů a také rozumějí lidskému tělu, majíce zkušenosti i se smrtí a bolestmi lidí atd. Ozývají se tedy i z řad doktorů a inženýrů slova o tom, že válka v Iráku byla vlastně v pořádku, jelikož to tak rozhodl Bush, a ten přece musel jako prezident vědět, co dělá, že? Krom toho jsou mnozí lidé s titulem i politicky zaujatí a bez problémů názorově akceptují konzumní ráz společnosti, neboť se svým titulem - pravda, často velmi vydřeným - požívají ve společnosti určitých výhod, na rozdíl od "těch slabších" či "méně inteligentních" a "méně intelektuálních". Někteří inženýři dospívají k podobným pohrdavým stanoviskům jako sám prezident Zeman, který celý život zřejmě "válčí" v otázkách personálních a upřednostňuje lidi povolné moci a jemu samému. Proto pak mnohým pochlebuje, pokud má dojem, že mu to něco přinese. Žel, národ byl hloupý a zmanipulovaný mocnými a "úspěšnými", že si ho sám zvolil na nejčelnější pozici státu! Přinejmenším není Zeman rusofob a přináší v tomto ohledu určitou vyrovnanost tam, kde mnozí jen řvou a hulákají jako banda opičáků a hlupáků "hurá Amerika a EU", neboť běžně podléhají mediálním tlakům, což si zpravidla ne a ne uvědomit. Mnozí jdou také s hlavními proudy proto, že jsou sami nevyzrálí a chtějí profesní a finanční výhody. Odtud i mnohý vědec nenapíše slovo křivé o těch "falešných hráčích nahoře". Jiní tu odvahu ovšem mají, ale pokud mají i vliv a větší funkci, může na ně být vyvíjen tlak, neboť zpochybňují politiku mocnějších - v horších případech bývají i umlčováni, zvláště tehdy, pokud mají i styky a majetek. Jsou pak totiž považováni za konkurenty a potížisty a mocní předpokládají, že tito kritici chtějí vlastně jejich osobní funkce a výhody - což tak žel často i může být -, takže se pustí do otevřeného či skrytého protiútoku proti těmto osobnostem a případným magnátům atd. I "ti dole" často chtějí "nahoru" a zdaleka si nepřiznávají své motivy, avšak ti mocní jsou právě na toto velmi "senzitivní", a vycítí a potírají tedy možnou konkurenci. Zpravidla uvažuje mocenský pragmatik tak, že "ten dole" říká věci manipulativně jen a jen ve svůj osobní prospěch (podle sebe soudím tebe), aby docílil bodů u publika a sám pronikl do vyšších pater, např. politických. Odtud se pak mnohý volič diví, že i pozitivně hovořící rétorici před volbami hovoří jedním jazykem a po volbách jazykem zcela protichůdným a nepravým. Mnozí se tedy přes (zdánlivě) ušlechtilé cíle i tvrdě a nemilosrdně derou k moci, a proto často i podkuřují mocným, aby jimi byli přijati a byli "připuštěni do hry". Odtud mi není jasné, jak může vysokoškolák volit bez problémů takovou ODS nebo ČSSD, neboť v těchto stranách jsou velmi silní mocensky orientovaní papaláši, kteří přijímají "do hry" jen ty, kteří jsou prakticky stejní nebo velmi podobní jako oni, a hrají si tedy jen a jen svou vlastní soutěž. To oni přece vládnou, a nikoliv lid! Také jsou to mnozí vysokoškoláci, kteří pohrdají modelem přímé demokracie a hovoří o něm jako o utopii, neboť nechtějí pustit nevzdělané "k lizu", o nichž soudí někdy až cynicky a drze, překračujíce často všechny meze úcty k bližnímu. Jsou totiž pyšní na svůj titul a také určité uznání ve společnosti, která je dosud, i v České republice, velmi pověrčivá a po stránce titulů a funkcí nepoučitelně naivní (zčásti proto, že spatřuje pravdu jen ve hmotných věcech a hmotných výsledcích). Jenže tito inženýří a doktoři velmi často národ nijak nevzdělávají, proč by také měli? Oni už přece dosáhli, čeho byli schopni, třeba mají již i managerský titul MBA a jiné tituly a certifikáty, zatímto ostatní byli přece "ti hloupější" a "neúspěšnější". Odtud uvažují tito lidé vlastně velikášsky, čemuž říká němčina krásně "Standesdünkel" (pýcha na vlastní postavení). Jsou to ti pyšní a úspěšní, zatímco ti ostatní "to štěstí, talent a píli atd." neměli, takže nemají přece co mluvit, domnívají se! Ale fuj, to je hanebnost takto k bližním přistupovat, a navíc se i zveličovat nějakými sociologickými úvahami/neúvahami, nebo i politologickými a tak dále, které jsou často jen snůška domněnek a zdání. Zeman má alespoň (zdánlivě) pravdu v tom, že u moci a ve funkcích jsou "zcela konkrétní lidé" (kterých si však neváží, a tedy je ani nezná), avšak aby je slučoval a podporoval, to ani ve snu! Kdyby tak činil a jednal tedy skutečně rozumně, uctivě a ve vztahu k objektivní skutečnosti, musel by konstatovat, že je zralý možná spíše do ústavu pro psychopatologické sklony. Takoví lidé do funkce nepatří, jsou výsostně již deformování evidentně prohnaným charakterem a masivním sobeckým komplexem (známým i u bývalého prezidenta Klause). Jejich působnost je podle mě nevyzpytatelná, člověk nikdy neví, co vlastně vymyslí a zdali vůbec působí pro blaho národa. Odtud vidíme, že pýcha mnohých vysokoškoláků brání pozitivně-duchovním a mravním silám ve společnosti, které by mohly přinést nápravu poměrů. Avšak i skupiny esoterické, ufologické, parapsychologické, filosofické, náboženské a sektářské nejenže nepředstavují nic lepšího, ale často naopak ještě horšího. Jsou to někdy skuteční "blázni" a nemohou ani náhodou společnosti prospět. Jsou také často žalostně nevzdělaní a nevyzrálí, takže plně podléhají všem tlakům a také zlým příkladům mocných. V některých propukají dokonce zlé mocenské pudy a mají i revolucionářské ambice. To jsou pak nakonec teroristé, anarchisté, neonacisté a protistátní skupinky, které bují podle Meiera např. masivně v Německu, na což podrobně upozorňoval ve svých celosvětově šířených bulletinech FIGU a oběžníku s názvem "Zeitzeichen" ("znamení doby"). Jak tedy z této situace ven? Inu, nespoléhejme se na "ty druhé" a na to, že oni se spojí a něco ve společnosti změní. Nezmění zhola nic! Práce vychází z nitra právě Tebe samého, který čteš tyto řádky a usiluješ o sebepoznání, řekl bych. Uč se tedy od moudrých, využij i němčinu, zavdávej kvalitní příčiny pro rozvoj své psychiky a pro to, aby v Tobě postupně vyklíčily zdárné poznatky. Odtud pak uvažuj dále, s kým se spojit a proč a co máš vlastně ve vztahu k převládajícím poměrům činit a hlavně proč! O vztahu k arogantní moci bych se rád rozepsal ještě více, ale nyní mě tíží profesní úkoly, a proto myšlenky, které mi leží na srdci, zformuluji později v nových příspěvcích s novými názvy. Salome, mír s námi všemi!