Cesta vědomní a duchovní ve vztahu k intelektuálním filosofiím a ve vztahu k vlastním iluzím a snům

Duch jest. To není na tomto místě filosofická teze, ani "obhajoba", a ani se nebudu snažit zde rozvíjet tradiční logiku úvahy: odkud soudím kam, co přepokládám, co je pravděpodobné a tak dále. Tím chci říci, že patrně není nutné zde druhému dokazovat, k čemu jsem údajně dospěl a proč, abych mu vymyl mozek svými pyšnými a "tradičně-logickými" úvahami. Každý musí přece vědět a zjistit sám, zdali duch existuje a co to vlastně je. Často nám brání jen mocné předsudky v tom, abychom se nějakým tématem (hlavně i nepopulárním, že Táňo Fischerová?) blíže zaobírali, což konstatovala i rovina Arahat Athersata (https://cz.figu.org/zivot-v-duchovnu-materialnu; potenciálně nefunkční odkaz prosím zkopírujte manuálně do svého vyhledávače):

Všechny věci světa člověk uspořádal a rozčlenil dle svého rozumu a chápavosti, čímž si všecičko podmanil; a pouze tomuto podmanění dosud věnoval celé své snažení a toužení. Zdání pro něj znamenalo mnohem více než pravda BYTÍ. Věčná pravda ducha a Tvoření se mu v samých základech vytratila, a již záhy se upnul k nereálným učením kultovních náboženství. Jejich zotročující bludné nauky mu v jeho sebeklamu byly bližší a znamenaly pro něj více než veškeré zákony a přikázání (doporučení) Tvoření v celé jejich pravdě a moudrosti. Ze svého nanejvýš ubohého, náboženskými kulty zmýleného pojetí života věřil, že zavržením pravých Tvořivých zákonů a přikázání a ustavením lidských zákonných norem zlepší lidstvo v souladu s nereálnými kultickými náboženstvími anebo jej povede do lepší budoucnosti s lepšími životními podmínkami. Jelikož pozbyl vědomosti o podstatě Tvoření v člověku, chtěl lidi nutit k životu hmotnými prostředky a bludnými učeními náboženství. Z těchto důvodů zmámil v souvislosti s kulticko-náboženskými bludoukami masu pozemského lidstva falešnými sliby a právě tak falešnými ideály a idoly, a již brzy vedla ona cesta do poroby, nesvobody vědomí, vykořistění, zášti, chtivosti a neřesti těch nejhorších rozměrů. Kde ještě zbýval zbytek důvěry, tam jej brzy a nezadržitelně proměnil ve zlou nedůvěru a smrtící nenávist. I stále více se člověk Země vzdaloval od skutečného života, od duchovního určení Tvořivého původu. Vědění o nejstarší pravdě a moudrosti se mu vytratilo; vědění o tom, že člověk jest mírou všech Tvořivých věcí ve vytváření vlastní dokonalosti Tvoření v sobě.

Dále, a sice přímo k tématu předsudků, hovoří rovina Arahat Athersata (str. 41-43) v tomto smyslu (něm. originál viz sama, brzy vydaná, kniha; překlad tedy pouze orientační!):

46.Člověk jsoucí v pravdě nezná žádné předsudky, neboť předpojaté mínění brání hledání a nalézání (pravdy), jakož i upřímnosti.

47. Pravdivý člověk ví velmi přesně, že všechna pravda a moudrost tkví v nadčasovém toku nekonečného trvání, a tak předpojaté mínění nenachází v existenci žádné opodstatnění.

48. Jen fakta pravdy mohou býti fakty moudrosti, arciť není pravda nic jiného než moudrost a moudrost nic jiného než pravda.

49.Toť zákon ve velkém chodu všeho dění, neboť každý život (existence) musí se uzavříti (naplnit) v kruhu.

50. Příčina a následek nacházejí platnost ve všech oblastech, jsou-li tyto uspořádány podle (platných) zákonů a doporučení (Tvoření).


51. Předpojaté mínění v sobě nese veškerou nelogičnost pochybností a nepravdy.

52. Přistoupí-li tedy člověk blíže a pojme-li v sebe tato sdělení, může si zjednat jasnost o zlé lidské slabosti, totiž o tom, zdali stav předpojatých pochyb a kritiky překlenul, anebo jej doposud mohou ovládati předsudky.

53. Je-li však dosud zaujat svými předpojatými názory, pak pro něj bude lepší, odloží-li toto poselství stranou a přenechá-li je těm, již jsou bez předsudků schopni hledati pravdu.

Proč tedy vlastně studovat složité teologické a filosofické obhajoby, které nakonec jen přesvědčí a vymyjí mozek skutečnému hledači zkušenosti? Lidé chtějí vlastní zkušenost, již se nespokojí ani s církevními bludy, ani s bludy filosofickými; a mnozí odmítají již i bludy guruů a esoteriků, které nakonec nedokážou povznést a motivovat k nitru. Pravý hledač nitra ví, že potřebuje zkušenost, jenže neví, co jej přesně vlastně svazuje. Meier to v tomto ohledu za něj předpokládá (jelikož je mistrný znalec povah) a předkládá učinné návody, jak ven z onoho "draka" vlastních myšlenek, jemuž stále dorůstají nové a nové hlavy! Zčásti lidé trpí nejen dědičnou schizofrenií, ale i různými nátlakovými myšlenkami, resp. idejemi (něm. Zwangsideen) a představami a jsou souženi možná i nočními můrami a jinými, případně i obsedantními (vetřelými, nutkavými) či i čistě nemravnými a pervezními idejemi a tak dále. Toto je také realita, a sice realita psychická (která je podle Meiera komplexnější /obsáhlejší/ než fyzická). Zdárná psychologie může prospět, ale člověk musí být znalec, aby uměl pomoci. A dále se i sám "pacient" musí velmi namáhat, aby v sobě nalezl východisko a probojoval se k postupné nápravě a řešení. "Učení pravdy, Učení ducha, Učení života" od Eduarda Meiera pomáhá a motivuje k sebepoznání, o němž hovořil skutečně již i Sókrates, a dodává klíčová data pro uvědomění (říkám hlavně i pro buddhisty v České republice) a prohlédnutí do jádra podstaty. Meier školí vědomí a nehovoří o odbourání ega (alespoň jsem u něj nečetl), ale především o postupném odstranění svazujícího a předsudečného sobectí (egoismu; něm. Selbstsucht/Egoismus). Za sebe mohu říci (a hlavně i po studiu Kalichu pravdy; Kelch der Wahrheit), že sobectví ztělesňuje dosud fáze pubertální, spojené s dychtěním po moci a uznání kupř. Odtud člověk pyšně přehlíží své bližní a zdůrazňuje ono příslovečné "já". Otázka Tomášova, totiž "co jsem já", může být užitečná jen v určité fázi hlubší meditace, jinak přijdou roztěkané úvahy, které student meditace mylně bude považovat za "pravá a inspirativní vnuknutí" (ne-li od "Boha"), takže jen sní a spřádá jakési úvahy a tak podobně. Často dochází i k víře, zvláště dojde-li k euforickému návalu, jehož příčina může být falešná naděje nebo schizofrenní ataka (záchvat). Člověk disponuje mnohými silami, které zatím a zpravidla není schopen vůbec kontrolovat (a ani se to zpravidla neučil, a ani nevěděl jak), a proto jím osud často zmítá ze strany na stranu, neboť se bez přípravy a nezbytného "niterního vybavení" vrhá do složitých mezilidských situací, v nichž může nakonec i podlehnout, pokud si nedá velmi dobrý pozor. Např. se zamiluje (i opravdově) do nepravé, která je silná sobkyně a čeká jen na obdiv a uznání a na to, až muž padne před ní na kolena a bude ji velebit a prosit o milost a přízeň. Pak taková žena může rozehrát i hru intrik, aby si omotávala dotyčného kolem prstu a přivazovala na uzdu své povrchní vášně. Taková žena může být i nevěstka (činem i povahou), třebaže potenciálně tají své zájmy. Bohužel, mnozí hledači lásky a pravdy takto přišli i o život, když se zbláznili a zabili se poté, co je podvedla. Toto je také holá realita.

Kalich pravdy ukazuje jasně, co člověk potřebuje vědět ve vztahu k mezilidským konstalacím. Samotný "pasivní odpor" (viz jeden z předchozích příspěvků), o němž píše také Meier, nestačí - to je pouze správný princip, ale člověk musí vědět ještě mnohem, mnohem více o sobě a o světě, aby dokázal rozlišovat zrno od plev a poznal i přítele od nepřítele (nebo člověka popírajícího vědomě pravdu, cynického a pomlouvačného) a kamaráda od sobce a tak dále. Odtud mnohý hledač netuší, kde sehnat informace a nakonec se zaplete do "vnějšího draka" životních (často vyloženě nekontrolovaných a zběsilých) mezilidských vztahů. Proto přemýšlí, kde by mohl prospět, ale to často vůbec nepadá na úrodnou půdu. Proto už i Jmmanuel (alias Kristus) vyzýval k tomu (viz budoucí překlad Studiengruppe ČR), aby se jeho učedníci raději vyvarovali míst, kde nejsou vítáni a tak dále. Mnozí neposlechli moudrého a skončili krutě (viz např. Petr v Římě), přičemž se i sami podíleli na vzniku falešných pověr o Jmmanuelovi a vzniku i falešných, ohavných kultů, které se zachovaly podivnými a i často brutálními cestami osudu až dodnes. Nevím, co má hnusný kult ostatků svatých a glorifikace utrpení v bibli a na křížích s Kristem co do činění s pravdou a niterním poznáním? Utrpení si způsobujeme oním "drakem nekontrolovaných představ" a také masivní neznalostí lidských povah, takže naše neuvážené kroky mohou vést i do hluboké propasti - také to je příroda a onen esoteriky zveličovaný Kosmos (zveličují Kosmos, anebo spíše svou naivní představu o Bohu-Stvořiteli, ptám se oprávněně?); a navíc existuje i tzv. stagnace (člověk se vědomě nevyvíjí), což je de facto ohavné setrvávání na místě, zatímco Kosmos je a zůstává v pohybu. Sám duch patrně není v Kosmu a v propojení s Kosmem něco rigidně daného a fixního, ale stále se spíše neustále vyvíjí, a tedy žije. (Toto "a tedy" bych rád - jak vidno - zdůraznil!)

I tyto informace, které jsem zde uvedl, dávají tušit, že existuje i něco více než jen filosofická, složitá obhajoba, promyšlená do posledního (potenciálně i falešného) písmenka! Sám takto obhajobný filosof, který se vyškolil v tradiční logice a dedukci, podléhal historicky často velmi nekontrolovaným žádostivostem, mániím a pudům a tak dále a často dal dohromady nesrozumitelný paskvil vlastních domněnek, přání a i velmi kuriózních a lichých idejí. Tato cesta je cesta složitého světského uvažování, které samozřejmě popírá, že sama pravda je v praxi a ve své povaze jednoduchá. I duch je v tomto ohledu nekomplikovaná skutečnost, a nikoliv složitá a rozumářská.

Toto je podle mě spíše namístě vědět, když hovoříme v nadpise tohoto příspěvku o vědomní a duchovní zkušenosti, neboť jde skutečně o vlastní niterní zkušenost. (Odtud teprve plyne úvaha o důkazu.) Ke zkušenosti však dospíváme i studiem Písma moudrých, neboť ti vědí, co a proč napsat, aby podnítili k těm správným úvahám. Myšlenka je síla i moc, a myslíme-li - byť v pojmech a slovech - správně a konstruktivně, pak je to naše velká zbraň a nikoliv nevýhoda! Cesta beze slov je pouze zdánlivá a velmi vrtkavá a iluzorní (s potenciálem ústavu), neboť vyřadíme-li rozum (něm. Verstand; /rozum zpracovává např. pojmy a pojmové představy/), pak dojdeme do stadia vnitřního chaosu, v němž se projeví naše pravá, zcela neukázněná povaha (nekontrolované psychické síly a účinky). Toto není cesta pravé zkušenosti, ale cesta přímo na stromy do pralesa, anebo do blázince! Odtud je úvaha o odstranění a "vybičování (vypuzení)" ega zcestná a iracionální. Semjase, totiž Meierův kontakt od roku 1975, by zajisté řekla nelogická. Logika je něco víc než to, čím nás krmí tradiční, a často žel i nábožensky motivovaná, filosofie, a totiž (dle roviny Arahat Athersata, str. 319-323) následující (něm. verze viz brzy vydaná kniha Studiengruppe ČR, překlad tedy orientační!):

19. To tedy značí, že i duch potřebuje speciální stravu, jež ho udržuje při životě, právě jako i hmotné tělo, jenže potrava ducha sestává z jistého druhu duchovní energie, a to energie té nejjemnější povahy.

20. Z této skutečnosti lze rozeznati, že všechna dění a všechny pochody atd. plynou do sebe (vzájemně se prolínají) a že jedno jest začleněno do druhého.

21. To odpovídá absolutní Tvořivé logice; a právě tomuto slovu logika by měli pozemšťané věnovati zcela obzvláštní pozornost, neboť jej častokráte vykládají chybně.

22. Logika neznamená jen správnou souslednost (posloupnost) nějakých skutečností, jak tomu pozemšťané rozumějí, nýbrž SÍLU TVOŘENÍ.

23. Slovo LOGOS pochází z vašeho starořeckého jazyka a jeho posouzení značí SÍLU TVOŘENÍ.

24. Používáte-li tedy slovo LOGIKA, znamená to vždy SÍLU TVOŘENÍ.

25. Logika neznamená tedy jen správnou souslednost (posloupnost) v běžném smyslu, alebrž absolutní správnost plynoucí svým vznikem z Tvořivé síly.

26. To značí, že v sobě logika, jakožto síla Tvoření, ztělesňuje opravdové vědění a moudrost a že nemůže být ničím předstižena.

27. Tím nejvyšším jest Tvoření, a největší silou jest síla Tvoření, a právě tu nelze nikdy předčit, neboť to jest síla v absolutnu (absolutní síla).

28. Síla absolutna (absolutní síla) však předpokládá absolutní vědění a absolutní moudrost.

29. Tyto faktory ztělesňují logiku, tedy sílu Tvoření.


30. Logiku rozum pozemšťanů posuzuje jen jako správnou posloupnost (souslednost), nicméně ve smyslu vědomí obsahuje a označuje ty nejvyšší možné hodnoty.

31. Ryzí rozumová souslednost (posloupnost) se může vztahovat jen na hmotné statky a (jen tak) může být shledána správnou, pročež i podléhá neustálým obnovám a změnám.

32. Co je tedy dnes na základě rozumu sousledné (posloupné), může být hned nazítří nesousledné (neposloupné).

33. To je zcela v protikladu k duchovně-tvořivé logice, jež jakožto poslední a největší síla nikdy nepodléhá změnám ani obnovám a jež je po dobu trvání všeho života absolutní, jelikož jen ona v sobě skrývá pravdu a zůstává znít stále totožně.

34. Pravdu lze lží a zfalšováním pouze překrýt anebo zatlačit do pozadí, avšak nelze ji žádnou silou ani mocí zničit či změnit.

35. Pravda tedy zůstává vždy pravdou a ta vždy proráží zpět ku světlu, je-li zatlačována do temnoty.

36. Toť další zákon Tvoření v jeho síle, totiž v logice, jíž si od prapočátku zajistilo svou existenci.

37. Právě toto vědění se pozemšťanům již před tisíciletími vytratilo do zapomnění, jelikož bylo potlačeno.

38. Z toho důvodu degradovali pozemšťané někdejší Tvořivý akt celku v jeho duchovním původu na ryzí mozkovou činnost lidského posouzení (typu).

39. Pozemšťané tak ponížili Tvoření na triviálního tvora, a tedy na hmotnou bytost.

40. Rozum mozku byl postaven nad logiku ducha, což vytvořilo hlavní příčinu všech pozdějších mylných postupů a nauk.

41. Vyzdvižení lidského rozumu s sebou přineslo, že se lidé odcizili duchu; v tom je nutno hledati základní zlo všeho vadného (chybného) vývoje.

42. Pozemšťané se, vědouce o svém rozumu, obrátili svým bádáním a hledáním již jen jednostranně ke všem hmotným statkům, čímž vědění o Tvořivém duchu nejenže ustoupilo do pozadí, alebrž se dokonce vytratilo.

43. Tak vyschl pramen života, pramen skutečného BYTÍ; BYTÍ z Tvoření.

44. V bláznovství své samovládnosti se pozemšťané korunovali na Tvoření samotné i opovážili se odvodit BYTÍ od svého vlastního původu (od sebe samých).

45. Tento pokus se však nezdařil, jelikož se nezdařit musil, neboť pouze Tvoření v sobě ukrývá sílu nésti všecek život.

46. Kolem této pravdy nemohou ani pozemšťané přecházet bez povšimnutí, chtějí-li porozumět pravému smyslu života, jelikož prazáklad všech věcí tkví v Tvořivém.

Je jasné, že pro pochopení ideálně všech (potřebných) souvislostí potřebujeme knihu celou, byla jedna z prvních, kterou Meier vyťukal tehdy ještě do psacího stroje, a sice roku 1975. Více výňatků už spíše uvádět na tomto svém blogu nebudu, neboť všeho s mírou! Některé informace však ven musejí a potřebují, aby člověk věděl, že nebude kupovat zajíce v pytli.

Vidíme tedy již patrně, odkud vítr vane, když čteme složité dedukce a "logiku" tradičních filosofů. Je vždy velká otázka, co tito myslitelé vlastně vystihli pravdivého a co i vůbec nikoliv. Lid je zpravidla jen věřící, a tedy neví, co je pravda (i historicky), respektive to ví "jen a jen" na hlubší úrovni vědomí, k níž se však odnaučil (pod kalným nánosem hlavně církevních dogmat, věrouk a latiny, popř. tzv. bludouk) zdatně přistupovat a těžit z ní. Proto se lid odnaučil následovat tzv. tvořivě-přírodní zákony (něm. Gesetze) a doporučení (něm. Gebote) a upadl v "temnotu vědomí". Nic jiného to (ani historicky) nebylo, pokud nahlédneme na neslavnou historii našich pokolení! Temný středověk zažíváme želbohu i dnes, když volíme nevyzrálé magnáty, jako je Babiš! Ten, pod vahou finanční a osobní slávy a prestiže, docílil ještě i mocného a nejmocnějšího postavení v zemi jako premiér, takže to samozřejmě jen těžko mohl unést. Nicméně do jeho charakteru já nevidím, a nebudu zde tedy vynášet žádný falešný ortel. Bez předchozího výzkumu se v hlavě pravá data nikdy nerodí! Tuto vědeckou zásadu zná i Meier, a tak nevynáší - jako i skutečný mudrc! - žádné ukvapené soudy. Opakuji zde, že do premiéra Babiše vůbec nevidím, neboť jsem se tím vážně nezabýval, a nemám s ním ani žádnou osobní zkušenost. Na povrchní úrovni však vidím, že peníze a moc zaslepují i silnější charaktery, pokud lze v jeho případě o silném charakteru vůbec hovořit. Proto nechám na posouzení čtenáře, zda je Babiš tím pravým v řídící funkci státu a zdali bylo namístě jej vůbec volit. Moc zřejmě umí pěkně rozemlít povahu, což správně konstatovala Táňa Fischerová. Musíme si však opravdu přiznat, že někteří lidé s penězi umět zacházejí, bohatství není tedy hned ostuda. Je pro mě velká otázka, zdali je premiér Babiš jedním z těch, kdo to skutečně umějí!