Člověk pravdu zpravidla slyšet nechce, ale musí se k ní nakonec odhodlat ... (měl by, dokud žije a má čas)

Mnoho lidí chce zisk, nějaký profit, chce pro sebe nejen uznání, ale i obdiv, lásku a přízeň, třeba i mocnějších (světsky i duchovně) a movitějších, tedy těch, "kteří se prosadili", a to proto, aby se i oni dostali na výsluní a poněkud anebo i velmi se zviditelnili a zveličili. Mnozí uznávají nejen slepě tituly - které Meier označuje jen za prázdný dým (dokonce i před Srut Ptaah) -, ale i kvantitativní veličiny, jako je "počet zážitků", "počet milenců", "finanční rozpočet", "počet domů, aut a vil" a tak dále. Už i Fromm o tomto hovořil ve své knize "Mít, nebo být", a pokud si vzpomínám, hovořil v té souvislosti i o ekologických důsledcích vadných vzorců myšlení zaměřených na toto "vlastnění", resp. "fyzické, sobecké vlastnění" a tak dále. To bylo jím velmi chytře pojmenováno, ale tvrdá řeč, která by člověka motivovala něco změnit, to podle mě spíše nebyla - vyznělo mi to "jen" jako dobře zformulovaná vědecká úvaha bez zdravého aktivismu, který jsem marně čekal. Fromm je jeden z těch, kteří jsou více méně tolerováni a i bráni vážně, třebaže anebo protože hovoří zčásti ze správných perspektiv. Tyto perspektivy jsou však v porovnání s Meierem samozřejmě i zčásti povrchní, neboť Fromm zřejmě není mudřec, a ani pilný žák meditace od 5 let jako Meier. Dozvídáme se tedy od Fromma i hodně spekulací a také domněnek, které se mohou i blížit pravdě, ale vlastně pravdivé tak zcela nejsou, když Fromm nežije vědomě (něm. bewusst) podle Tvořivých zákonů (něm. Gesetze) a doporučení (něm. Gebote; dříve překládáno i jako přikázání). Odtud je správné si říci, že Fromm v tomto ohledu selhává a určité věci vědět jednoduše nemůže, jelikož chybí v aktuálním životě nezbytná vědomní a duchovní zkušenost. A jelikož patrně nehovoří ostře proti lidem moci a peněz, je jimi více méně tolerován jako "žvanil" nebo "pisatel, akademik", což v pojetí magnátů neznamená mnoho. Tento člověk vybízí ke zralé úvaze, dobře kombinuje určitá hlediska, ale k niterné pravdě zákonů Stvoření (něm. Schöpfung) dospět, přinejmenším v tomto životě, zdá se nemohl a je také otázka, zdali se vnitřně pravdy nebojí, což je velmi častý jev u mnohých, kteří stojí na pomezí pravdy a vyložené nepravdy a bludu.

Duchovní zkušenost vyžaduje nebojácnost, a do toho se mnohým nechce, neboť by se jim zhroutil "svět". Duch není "hormonální zaslepení" ani "euforie", ale věc do určité míry neotřesitelná a tvrdá, pro člověka se může zdát až nemilosrdná - to je aspoň můj náhled, který nevnucuji. Sám Meier i rovina Arahat Athersata hovoří však o "železných zákonech", které jsou neúprosné a věčné - oproti tomu je člověk vskutku malý a samozřejmě i velmi subjektivní, a nadto i bojácný a pověrčivý, aniž by si tyto a jiné věci, přirozeně, chtěl přiznat. Zároveň se člověk automaticky zveličuje. Goethe však popřel, že by člověk ze sebe mohl dospět výše a relativně nejvýše a že by mohl ze sebe a své duchovní zkušenosti upevnit své hledí a stát se nebojácným, objektivním, vědoucím a moudrým - a tím vzal člověku tuto moc a připsal ji spíše "Bohu", neboť až ten prý rozhoduje a "mění", jak říká v této perspektivě mylné lidové pořekadlo. Možná, že mnohý antroposof sám trpí touto vidinou, že tomu tak má být. A proto stále nepřišel žádný zvrat k pozitivnímu, anebo jen v malém, to se popřít nedá a nesmí. Duchovní horizont je v člověku, a nikoliv na nebesích, neboť člověk nese v sobě nesmrtelný dílec, totiž ducha! Ten - a opakuji to zde podobně jako Meier - není vědomí, a ani psychika! Odtud vidíme, že se duchovní horizont neotevře "sám" ani "shora", ale tvrdou vědomní (něm. bewusstseinsmässig) a i vědomou (něm. bewusst) prací, neboť tím se člověk sám sobě učí otvírat oči, aby se poznal. Jen on sám za to nese odpovědnost. Toto člověk dnešní doby zpravidla na vědomé úrovni neví, a neví ani bohužel, že neumí správně, tvořivě a konstruktivně myslet. Pokud se to učí podle amerických knih o úspěchu, pak chce často jen prestiž, slávu a zisk jako většina ostatních. Pravda je v tomto ohledu ostrá jako břitva (Arahat Athersata, orientační překlad, něm. originál v knize FIGU-Studiengruppe ČR, str. 45):

61. Leč v důsledku zvrhávajících se bludných nauk náboženských se lidé odcizili pravdě Tvoření a jeho zákonům a doporučením, pročež vypěstovali zhoubné věci, jako např. záští, nepokoj, otroctví, krveprolévání, závist, chtivost, egoismus, hádky a mnoho dalších, ducha nedůstojných, úkazů.

62. V tomto směru je nyní nezbytné ony stěžejní, destruktivní a negativně zvrhlé síly, zakotvené v člověku, analyzovat a pojmenovat a následně ozřejmit cestu pravdy, svobody a moudrosti, která jej má z pustoty jeho vědomí vyvésti.

63. Tuto cestu lze však vytyčit pouze tak, že bude zároveň odhalen i prapůvodní smysl života a onen vlastní smysl, proč člověk ve své podobě vůbec žije.

64. Velmi mnoho velkých duchovních osobností (lidí) putovalo v běhu uplynulých desetitisíciletí po vaší Zemi a snažilo se najít odpověď na okolnosti a podstatu oněch velkých otázek.

65. Jejich snahy však vyšly vniveč a jejich po dnešní dobu tradované myšlenkové bohatství bývá dnes - stejně jako tomu bylo kdykoli v minulosti - rozšlapáváno a odsuzováno k neplodnosti.

66.Mnohé z oněch učení a poučení bylo záměrně či neúmyslně zfalšováno, začleněno do nereálných náboženských dogmat a tak změněno k nepoznání.

67.Nepomíjivé pravdy byly tímto způsobem pomíjeny nebo zfalšovány, a to jen proto, že bylo pro člověka velmi nepohodlné se jimi řídit, za což musel až po dnešní dobu sklízeti zlé důsledky.

68.Nositelé (šiřitelé) a obhájci pravdy, praví proroci, byli leč pošlapáni, proklínáni, zproštěni života a zostuzeni.

69. Doba takovýchto dějů na vaší Zemi ještě neminula.

a dále hlavně (str. 47):

79. Pýcha pozemského lidstva na výši kultury, jíž dosáhl, se vztahuje na minimální hodnoty hmotných výdobytků, arciť uvážíme-li vývoj (jeho) ducha, zůstávají mu všechny kulturní hodnoty odepřeny.

89. Ani život prostý ušlechtilého lidství si již nezaslouží být jakkoliv nazýván kulturním.

90. Nejextrémnější egoismus je tím nejsilnějším motivem veškerého lidského myšlení, konání a působení a toto plemeno (pokolení) je příliš zbabělé, než aby si takovéto skutečnosti uvědomilo či si je samo jen potajmu přiznalo.

91. Jelikož se pozemskému člověku nedostává odvahy k pravdě a jelikož žije v pustém pokrytectví odcizen svým smyslům, není již mezi vámi žádné porozumění.

92. Každý člověk žije zapouzdřeně jen sám pro sebe, podvádí a zatracuje sebe samého i upírá bližním vzduch k dýchání (životu).

Nyní, prosím, porovnejte podobná líčení s řečmi "šamanistů" a esoteriků v České republice a zjistíte snadno, že mažou lidem med kolem huby, aby "rezonovali" s davem a mohli samozřejmě i profitovat a zveličovat své nemístné ideologie a všelijaké pověry, které si kde načetli v rozsáhlém, silně komercializovaném trhu s brakovou či polobrakovou literaturou. Odtud člověk není dováděn k duchovnu, měli by vědět skalní atroposofové a atroposofky, neboť jim přece o ducha má jít? Steiner přijímal impulsy od Plejaren na nevědomé úrovni, ale prorok Nového Věku to nebyl, a ani jedna z jeho předchozích osobností určitě nebyla takový Elijáš, který dnes platí jako náboženský prorok a horlivec, byť to Meier vyvrací. Dokonce se mu i nemístně připisují válečné akce, stejně jako i Muhammadovi. Ti sobci, kteří se zmocnili poselství moudrých, vytvořili sobě i pro své bližní "vlastní věc", aby se zveličili - to je bohužel v povaze těch, kteří o pravdu neusilují a kteří ji horlivě popírají ve prospěch nereálného Boha-Stvořitele. Tito fanatici způsobují často křiklavé nepokoje, náboženské války, inkvizici a poslední zběsilou bestiálnost krvavého typu, o které ale od Fischerové ani náhodou neuslyšíme, neboť ta se zřejmě drží jen pozitivní stránky náboženství, totiž "víry v Boha" - tato víra však pozitivní není, ani náhodou a ani ve špatném snu! Odtud hovoříme o tom, že se "nebesa" (což je sféra duchovna, resp. tzv. formy ducha v oblasti colliculus superior v našem mozku) ne a ne prolomit - jak by mohla, když se štítíme pravdy? Avšak duch se dlouhodobě zapřít nedá - a tím "dlouhodobě" míním i rozmezí mnoha staletí a tisíciletí. Proto hovoříme správně o tom, že pravda - a s ní spojená láska - zvítězí. Jenže v Kosmu se podle Plejaren i stalo, že se to či ono lidstvo samo vyhladilo a z planety zbyl pás asteroidů, jako podle Semjase v případě tzv. planety Malona/Phaeton v našem slunečním systému. Takže pravda zde nakonec nezvítězila, neboť lidé na řečené planetě nesli svou odpovědnost i v tom negativním smyslu, a tedy se všemi souvisejícími katastrofálními důsledky za své činy. Odtud je příroda nemilosrdná a každý národ si sám určuje svůj osud - jako od věků! Tak je tomu i v případě České republiky, potažmo Evropy (není žádný "Bůh", který by jeden národ povyšoval a druhý ponižoval, neboť to dělají jen lidé sobě navzájem!). Hlavně proto zde závratná změna nastat nemohla, neboť k tomu jednotlivci nevytvořili patřičné předpoklady! Báli se pravdy? Ano, přesně tak, a navíc byli sobečtí, drzí a hloupí a nevšímali si pro svou povrchnost a ješitnost lidí velmi zkušených, jako je Táňa Fischerová. Proto mají Zemana, zcela ve smyslu pověstí Jiráskových (volná citace dle smyslu): "Zlého a mocichtivého vladyku lehce si zvolí, těžko se ho však zbaví a padnou na ně nadto jeho důtky a nátisky (nátlaky a zlé provokace)". Snad to se Zemanem zas tak těžké nakonec nebude? Tito "vladaři" přicházejí a odcházejí, pravda trvá, jakož i věčná příroda a Kosmos! Tedy: Svět se nezboří, alespoň pokud nevypukne jaderná válka. Meier psal proroctví a předpovědi, všiml si toho někdo v ČR?

Pokud se chceme dostat mimo začarovaný kruh ryzí a zběsilé subjektivity, potřebujeme slyšet hlavně pravdu, skutečně ji slyšet a nechat ji v sobě zapůsobit. Pravda existuje a láska taky, to je blahé posleství prorokovo. Odtud se snažme rezonovat se sebou, se svým nezkaženým jádrem. To dá mnohem více než číst a poslouchat brak a zuřivou směsici esoterických pojmů od těch, kteří už tápou, anebo zinfantilněli (stali se dětiny), aby se vyvázali a oprostili od svého sobectví. Příroda učí jinou cestu: Cestu od kojence, dítěte, až po puberťáka a nakonec člověka plnoletého a dospělého, až po starce. Cesta od dítěte k dítěti je cesta blouznivé ovečky moci, a nadto popírá i biologické cykly, které zde byly a jsou kupudivu už od pravěku. Evoluční biolog - ach, jak vznešený pojem - by toto měl vědět a vztáhnout to i na psychickou rovinu a její zrání. Proto je zdárná a tvořivá výchova jádrem k úspěchu a měli bychom si sednout a podávat školství hodnotné impulzy a pro Krista Pána neposlouchat ministry, kteří sotva přišli, a už zase odcházejí s plnou portmonkou. To nejsou myslitelé, kteří to vyřeší! Nechtějme zázrak a neočekávejme, že to ministr vyřeší, zázrak podle Meiera ještě nikdy v Kosmu nenastal!