Jak chápat a zpracovat školní vědomosti aneb jak funguje české školství?

Základoškolské a středoškolské, potažmo vysokoškolské vzdělání nám přináší základní kompetence, které nepochybně můžeme využít, a sice čtení, psaní, základní počty, základní fyzikální, chemické a biologické úvahy a rozvoj spisovného jazyka ve vztahu k literatuře a historii a tak dále. Samotná konfrontace s těmito obory něco přináší, avšak prezentace a systematika těchto oborů značně pokulhává. Především i chybí základní úvahy o životní morálce, vedení života, o životních zákonitostech, faktech a hodnotách, jakož i o mezilidských vztazích a lidském charakteru; a dále nesmírně chybí diskuse o smyslu existence, o kosmickém řádu a dalších nezbytných oblastech psychologického a mravního typu. Ovšem i praktický vztah prezentovaných oborů k vlastnímu životu a životu obecně de facto chybí, takže zůstává u "teoretické latiny", což připomíná tradiční výukové modely dávno minulých dob. Odtud uvažujeme také o tom, že žákům chybí motivace, neboť nechápou, proč se vůbec učí. Chybí také obor, který by prezentované vědní obory propojoval. Podivný stávající model českého školství stojí na biflování často neužitečných dat bez praktického využití se silnou tendencí ke zkratkovitému, šablonovitému, přehledovému přijímání různých útržkovitých informací z mnoha vědních oborů. Nenacházíme to, co potřebujeme, nenacházíme to, co pomáhá budovat a rozvíjet vlastní vědomí a horizonty vnímání (různé perspektivy) života, světa a lidské společnosti. Z některých oborů se dělá až po úroveň středních škol (včetně) nedostupné tajemství, jako např. z psychologie a filosofie. Vzhledem k převládajícím bludným naukám i v těchto dvou jmenovaných oborech to nicméně tak velká ztráta zase není. Avšak chybí přinejmenším základní úvahy těchto oborů, jakož i prosté sociologie, která je redukována na občanskou výchovu a společenské vědy. Také předmět "počítače" nepřináší mnoho praktického, např. důkladné znalosti internetového vyhledávání, zpracování a vyhodnocování dat a scvrkává se na série neužitečných dosovských úvah a šablonovitých postupů v Excelu atd. Matika postrádá vazbu na praktickou úvahu, jak jsem již obecně naznačil: Např. výpočty pravděpodobnosti mají hodně společného s psychologií (jaké je pravděpodobnost a jak ji ovlivním, že se mi v životě přihodí to a to kupř.) a funkce souvisejí např. se stanovováním vlastních cílů a mapováním např. dlouhodobého překladatelského úsilí atd. Nikdo netuší, jak tyto matematické disciplíny využít v praxi a nikdo nezná ani fakt, že sám kosmos je de facto rovnice, která má co do činění s rovnováhou věcí a spravedlivým řádem kauzality atd. Sama kauzalita a logika není vůbec vysvětlena ve vztahu k životu, pokud vůbec. Nevidíme užitky z mnoha a mnoha dat a úvah zkratkovitě prezentovaných vědních oborů a není ani vysvětleno, že současné výsledky vědy jsou velmi relativní ve vztahu k objektivní skutečnosti a že se stále mění a přizpůsobují rostoucímu poznání věcí (což značí relativitu lidského poznání). Chybí lektoři s nadhledem, a to se týče i výuky cizích jazyků, z nichž se dělá úmorné, mnohaleté téma, namísto aby se prezentovaly kvalitní metodiky, např. typu V. Nepustila. Soudobé české školství je autoritativní a postrádá nejen humanitu, ale i zájem o člověka a jeho vědomí. Prostá úvaha, čím více dat, tím lépe, je mylná, pokud sama data jsou mylná nebo neužitečná (a tak tomu často žel je) a pokud postrádají vazby na životní fakta přírodních a kosmických zákonů a také nezbytná propojení s jinými obory, např. mravními (neutrálně mravními, bez náboženské infiltrace). V historii ani literatuře se nestudují kvalitní prameny, nečtou se dobové zdroje nebo jen v minimální zkratce, student nestíhá nic důkladně prostudovat, je honěn od jednoho k druhému a nucen k neustálému cvičení paměti ve vztahu k memorování často neužitečných, a dokonce i zastaralých dat. Je to honba za úspěchem už od žákovských let, honba za vlastní vědeckou prestiží v letech, která mají následovat po střední škole. Tento dril je však amorální a nemá nic společného se zájmem o člověka, o jeho rozvoj a životní úspěch. Životní úspěch nejsou (jen) peníze, ani prestižní společenské postavení, a dokonce ani "vydřený" titul. Ze školství vyleze deformovaná bytost, která si hraje na lepší, než jsou ostatní a zveličuje svůj titul a své chytráctví a to se projevuje v samé ignoranci a nedostupné, chybně prezentované "inteligenci" vědy. Ta samozřejmě roste, neboť bylo dosaženo četných materiálních průlomů v oblasti výzkumu a inovací. To lze dokonce zčásti uznat, avšak samo o sobě to nestačí, jsou to totiž jen materiální obory, výsledky a výdobytky, z nichž plyne pýcha ve vztahu k člověku a planetě. Vše ve společnosti se orientuje na moc, peníze a úspěch a tomu odpovídá i samo školství, neboť to tomu vůbec nezavdává protiváhu, ba naopak, samo to do značné míry způsobuje. Důležité akcenty v prezentovaných oborech chybí a jsou potlačovány, takže se neprezentuje věda humánní, sloužící blahu člověka a přírody, ale věda zkratkovitá, která potlačuje řekněme "pravou vzdělanost". Pravá vzdělanost je spíše zaměřena na klid, vnitřní mír a humanitu, jakož i na osobní vzdělanost a mnohostrannost lidské bytosti, avšak vzdělanost zkratkovitá potlačuje vše hodnotné, přechází to, jako by to ani neexistovalo, a věnuje se dále neužitečným šablonám, čímž se věda také silně znepřístupňuje "pravé, resp. skutečné inteligenci". Dělají se věci složité z věcí jednoduchých, chybí také akcent na moudré a kreativní osobnosti vědy a jejich názory. Kdo tento systém podporuje a nijak významně nebo dokonce vůbec nekritizuje, ten je sám úspěšný školák a velmi omezený člověk, který se spokojil se suchopárnými šablonami a ve stejném smyslu přizpůsobil své vlastní myšlení/nemyšlení (což svědčí o silném materialismu a rozumbradství). Ti, kdo si naopak z tohoto vzdělávacího systému vzali to dobré a hodnotně to využili pro život a kvalitní, všestranné další vzdělání a sebevzdělání, to jsou ti pokročilejší z nás. V úhrnu soudobého vzdělávacího systému v ČR - a v jiných státech to není o mnoho lepší, byť se klade třeba i větší důraz na diskusi, což lze hodnotit samo o sobě jako pozitivní - lze jasně konstatovat, že nepodporuje skutečně inteligentní jedince, neboť ti více méně postupně "vyprahnou", pokud nemají kvalitní rodinné zázemí, které jim dodá chybějící poučení a informace, které nutně potřebují pro život a vědomí, aby vyplnili frapantní mezery ve školském vzdělávacím systému. Pokud je nedostanou a sami nebudou hledat jiné zdroje, jako např. "Učení pravdy, Učení ducha, Učení života" od E. A. Meiera, tak běda jim, neboť ti úspěšnější z nich lidsky a po stránce vědomí zakrní ve vysokoškolských oborech, stanou se všeználky a chytráky a budou věřit vědeckým, ba i náboženským autoritám, aniž by byli schopni tomu sami zavdat myšlenkovou protiváhu a vyvážit jednostrannost a mnoho chybných domněnek a úvah těchto vědních oborů nebo teologie. Ti, kteří to přesto dokážou, a těch je naprosté minimum, ti pak narazí na hlavní proudy vědy, které je většinou převálcují, dokonce i vykradou a znemožní atd., především v oblastech psychologie a filosofie, ale i sociologie atd. Průlomy v těchto a i jiných oborech vytváří minimum z nás a je to vždy tvrdá řehole spojená nezřídka s těžším životním osudem - pokud je onen průlom skutečně ve smyslu univerzální pravdy Stvoření (něm. Schöpfung) a ve prospěch všech lidí a celé společnosti. Také náboženská dogmata zde sehrávají neslavnou úlohu a potlačují vzdělanost. Církevní vzdělávání a sama teologie je něco jako jed pro psychiku, neboť ve výsledku víry se člověk iracionálně bojí pekla, věří v Boha, kterého smysleli sami církevní myslitelé (často doslova pomatenci, někdy i schizofrenici a horlivci) a věří i mnoha jiným absurditám o zásazích Božích do osudu lidstva a podobně. V úhrnu všech dostupných dat ve společnosti je relativně malá naděje, že člověk, již deformovaný často neschopnými rodiči (kteří by nezřídka de facto nesměli plodit potomky, např. z důvodu psychických nemocí, chybějících financí, krajně nízkého věku a obecné neschopnosti atd.) narazí na "Učení pravdy, Učení ducha, Učení života" od "Billyho" Eduarda Alberta Meiera, aby mohl napravit a dohnat to, co mu po dlouhá léta chybělo v rodinné a školní výchově/nevýchově. Již poznamenaná - a zchoulostivělá - osobnost často také odmítá tvrdě znějící fakta a odmítá např. Meierovy akční spisy, neboť přijímá už jen názory rodičů, příbuzných, kamarádů a vědeckých a náboženských kapacit. Smutná realita osobností trénovaných na úspěch v koncernu, do nějž zapadnou jako příslovečné kolečko ve stroji, věří, že samy nemohou již nic změnit a působí tam jen proto, aby si vydělaly na živobytí a také proto, že jim jejich kvalifikace nedovoluje snadný přechod do jiných odvětví ekonomiky. Složitý vztah ke společenské situaci lze řešit jen vnitřním odstupem a doslova tvrdou prací na vlastním vědomí, neboť jinak se člověk utopí v každodenním stresu a nutné honbě za financemi. Pomáhá zajisté materiální skromnost a chytré hospodaření, neboť odtud plyne do života mnohem větší uvolnění a také odstup od "tržiště", které jsme učinili ze své vlastní planety.