Jakým způsobem prolomit začarovaný kruh svých falešných představ?

Zpočátku se člověku jeví průlom a posun do vědomnějších sfér, neřkuli sfér pevně soustředěného (tím míním stabilizovaného a optimisticky-neutrálně-vyrovnaného) vědomí a sfér životně-meditačních stěží možný a myslitelný. Člověk trpí tím, že nebyl (zdárně nebo "vůbec") vychován, a jak roste, tak stále potřebné životní (pro život potřebné) informace ne a ne dostat; stále mu tedy chybí potřebný stimul k tomu, aby začal myslet nejen konstruktivněji, ale i kvalitně soustředěně, optimisticky, stabilně správně, lépe, ba i nejlépe. Jeho osobnost - včetně neupevněného charakteru - je výchovou a nezdravým způsobem vlastního myšlení rozkolísaná a nejistá; je také plná nereálných příslibů a nadějí, materialistických vidin peněz, moci a úspěchu a snahou kopírovat vžité vzory z televize, když to řeknu zjednodušeně. Mnozí táhnou za mocí, a ani o tom nevědí, anebo si přejí divoké radovánky, o kterých se někde dočetli, anebo se nechali inspirovat pornografickou propagandou na internetu. Lidé přijímají cizí názory jako na běžícím páse a také cizí vzory, kterým vůbec nerozumí. A proto se šíří v lidu iluze, že dobro a spravedlnost nevítězí. Jenže kdybychom se blížeji podívali na vnitřní svět oněch "úspěšných", zjistili bychom hořkou realitu: jsou často nejen nevyrovnaní, ale mají i černé svědomí, které přičinlivě potlačují, např. alkoholem, promiskuitním a nespoutaným způsobem života a orgiemi, jakož ale žel i drogami, prášky, počítačovými hrami a tak dále. Jejich vnitřní inspirace jsou opět jen cizí vzory, které často i celý život přičinlivě následují, aby zůstali nahoře (profesně např.). Proto "povinně" obdivují ty, které obdivují jiní a tak dále. Jednoduše nežijí "vlastní", skutečně vlastní a svůj život a tápou někde na povrchu své duše (psychiky). Tito lidé obdivují "úspěšné", což jsou nejen někteří politici, vysocí manageři, zpěváci a herci, ale i porno"hvězdy". Obdivují slávu, moc, bohatství a prestiž, údajnou prestiž. Chodí oblékaní podle módních trendů, podporují slavná jména a zveličují se vedle nich, jako by to byli jejich přátelé. Pravé přátelství se však v těchto kruzích moc nenosí - je to mnohem spíše silný konkurenční boj, rovněž i plný závisti a podezřívavosti a tak dále. Tyto vzory, např. z filmového průmyslu, jsou falešné - často je vnitřní život dotyčných lidí žalostně prázdný a vidíme i nemalé množství sebevražd a odstrašujících případů mezi "slavnými", kteří krátce vynikli a relativně brzy nato se zhroutili, např. kvůli přehnaným výkonům, k nimž se nutili, aby zaujali, a také kvůli práškům atd. To, co vidíme na obrazovce, a tím míním i politické debaty, je někdy jen sen, není to pravá povaha světa. Pokud naši rodiče přičinlivě a již "konzumně-přizpůsobeně" (i názorově přizpůsobeně) sledovali televizi a divoké americké filmy o krvavé pomstě, tvrdé konkurenci, genialitě a namnoze brutalitě a tak dále, pak jsme i my byli vtaženi do tohoto "světa", který je však mnohdy silně nadnesený a nemá s pravým světem mnoho, anebo i zhola nic, společného. Odtud jsme holdovali a stále ještě patrně holdujeme falešným vzorům a ideálům krásy a tak dále. Někdy jsme dokonce byli obtěžováni skrytými reklamami na produkty údajně zvyšující výkon, zkrášlující prostředky a tak dále. Od malička civíme na dlouhé reklamy mezi zábavními pořady v kině a televizi! Odtud tedy hovořme hlavně o tzv. "konzumní společnosti". Celá tato mašinérie je v chodu od velké průmyslové revoluce v Anglii, která začala cca před 250 lety. Mnozí zjistili, že stálým opakováním určitých obsahů (něm. Inhalte) lidé reagují ve smyslu řečeného, takže mnozí vynalezli psychologicky účinné triky, jak zvýšit prodejnost svých produktů a zbohatnout v americkém či západním stylu. Styky mocných finančnických rodin mi připomínají mezinárodní styky dřívějších královských rodin. Jakási forma "aristokratické" nadvlády tohoto typu není ani v dnešním světě úplně za námi - pomysleme např. na kruté diktátory, kteří nakonec odstartovali tzv. arabské jaro. Tyto protesty označil Ptaah ostatně jako de facto osvobozující snahy národů. Otázkou je, do jaké míry je pak národ zralý na to, aby dosadil do funkce ty schopné, neboť zpravidla ty skutečně schopné není schopen ještě rozpoznat a nechá se velmi snadno znovu obalamutit lstivými "duchy". Někteří byli navíc historicky popraveni vinou machinací tajných služeb USA. Četli jste již Billyho starší článek o CIA? Je to jeden z mála článků (nebo jediný?), které napsal o tomto tématu a najdete jej v Aktualitách FIGU-Studiengruppe ČR č. 23 na str. 21. (kvalita jiných článků v těchto Aktualitách možná není nejdokonalejší, podle mě, ale to je přirozené, když se překladatelské a korektorské síly skupiny teprve budují!). Tedy, jinými slovy: Nebyli jsme vychováni ani kvalitním způsobem, ani nám neřekli kvalitní životní (a ani klíčové psychologické a i mezilidské atd.) informace, ani jsme se nenarodili do kvalitních poměrů, ale spíše do silně komercializované dravé kapitálové ekonomiky, kde vládnou tvrdé lokty a kde vyhrává ten "silnější" a často "lstivější" a dravější. Odtud nevládneme posud dobře sami sebou a můžeme se klidně nechat inspirovat starým Senecou, který byl dobře přeložen z latiny do české řeči. Ten hovořil stoicky (viz stará filosofie stoiky) o tom, že kdo nevládne sebou, těžko může vládnout druhým, což pochopil i Komenský, kterého dnešní učitelé ani de facto neznají (byť ho přehledově samozřejmě uvádějí a zčásti pokrytecky velebí), třebaže existuje pyšný obor komeniologie. Např. v Německu je Komenský i u hobby filosofů znám svým latinským jménem Comenius. Po vyslovení "Komenský" samozřejmě nerozumějí.

Vliv některých antických filosofů se naštěstí udržoval a dobře prospěl u filosofů, jako byl i Montaigne. Mnozí mezi i známými autory byli neobyčejně sečtělí díky této zachovalé antické literatuře a mohli nakonec i konkurovat církvi a její složité a nesrozumitelné teologii. Díky těmto jednotlivcům - někdy naštěstí zámožnějším, jako byl i Francouz Montaigne - byly v naší společnosti možné průlomy na poli myšlenkovém a na poli lidských hodnot, takže církev a víra křesťansko-teologická, potažmo katolická nestačila naštěstí zničit úplně vše, co bylo stvořeno a co bylo v rozporu s jejími "dogmaty od Boha". Od "Billyho" se nicméně dozvídáme, že bez vlivů křesťanské církve a bez pálení často i klíčových matematických a jiných děl, bychom dnes již létali ve Vesmíru! Kdo jsou ti, kteří stále hovoří o pozitivních vlivech křesťanství na umění a podobně? Nejsou to náhodou křesťanští intelektuálové, kteří chtějí propojit křesťanského "Boha-Stvořitele" podle bible s moderní vědou, aby byla "víra v Boha" zachována a mohla ještě více a nezřízeněji bujet? Proto "Billy" ostatně hovoří i o "náboženských filosofiích", a pokud kritizuje filosofie, míní tím ty špatné; to dobré samozřejmě nekritizuje. Takže díky zmíněným průlomům velkých a odvážných lidí můžeme dnes jít do knihovny a můžeme si vypůjčit i cennější díla, než jen katolickou filosofii a holou exaktní (přesnou, přírodovědní) nebo romantickou literaturu. Někdy narazíme, díkybohu, i na díla čitelnější, srozumitelnější a i mravnější. Poděkujme tedy sami v sobě těm, kteří v naší historii bojovali za dobrou věc a učme se i my bojovat podobně, aby si naše děti mohli v České republice bez problémů přečíst Meiera a mohli se učit informace potřebné pro život.

Odtud chápeme lépe, co jsme vlastně zač (jaké vlivy nás od mala /možná vnímáme trochu i historický přesah/ formovaly a stále formují! /z falešného zvyku, pročež Meier hovoří i o "závislosti na falešném chování"/) a že se ti skutečně velcí lidé historicky často nemohli zdárně prosadit v silné konkurenci církve a Vatikánu, jakož i v konkurenci movitých a pánovitých šlechticů a jejich spřízněných a často i ukrutných rodin (což si uvědomoval i Čapek ve vztahu k odtažité a i kruté aristokracii). Odtud (z příčin) uvažujme teprve, jak na sebe. Slyšme: Zavdávejme naprosto jiné příčiny než dosud, alespoň co nám bude vlastní ochota a síly stačit. Zčásti se musíme zpočátku překonávat a výsledek je opravdu běh na dlouhou trať. Ve FIGU se ví, že potřebujeme přinejmenším tolik let k nápravě, kolik let jsme předtím mysleli zle, nesprávně a proti svému vlastnímu (kreativnímu) vědomí! Tato práce je o tomto:

  1. Sednu si, budu studovat, přemýšlet nahlas; zopakuji si některé klíčové myšlenky před spaním, aby přešly do spánku;
  2. po probuzení opět nastolím kvalitní myšlenky; pak zkusím v kontaktu s bližními hovořit a myslet uváženěji, logičtěji;
  3. zkusím se více poznávat, co jsem vlastně zač a co mám, resp. skutečni chci (což by mělo být záslužné) dělat! 

Odtud lze falešný a zdánlivě nerozřešitelně "začarovaný" kruh vlastních představ postupně "napravovat", což podporuje i rostoucí schopnost soustředění (které bychom měli aktivně cvičit; viz Meierův spis https://cz.figu.org/meditace-z-jasneho-pohledu), a nakonec základní meditování. Úspěch nepřijde hned, přijde nejprve zčásti nevědomě (takže se zdá, že nepřišel vůbec!). Je třeba postupně i systematizovat snahy a inspirovat se dobrými myšlenkami a lidmi a také kvalitní hudbou a přírodou.

Uvidíme sami, kolik budeme schopni obětovat z toho, co jsme se zle naučili v letech minulých. Zpravidla ještě po delší dobu let budeme zůstávat ve starém způsobu falešného myšlení a života - nicméně budeme sbírat zkušenosti a nakonec zpevníme svůj krok (vůli) a odhodlání učinit další a ještě další kroky směrem k pravdě! Vše chce tedy čas a zkušenost a stále znovu a znovu zavdávat správné příčiny, které vedou k osobnímu úspěchu, skutečnému osobnímu úspěchu, který je niterní, trvalý a příčinně kontrolovaný! Budiž s námi i jiní "poctiví a spravedliví" (viz výňatek z knihy OM) naší pravé historie, mezi nimiž byli i Buddha, Zarathuštra a Babatschi atd.

Zde úvádím výňatek z dosud nevydané knihy Talmud Jmmanuel, kde "Billy" shrnuje ve svých úvodních textech klíčová data buddhismu (zveřejňuji i pro ty, kteří se učí "vznešené cestě" a jsou "tvůrci soucitu"); ještě dodám, že tento text prošel mým překladem a byl již zkorigován druhým němčinářem (což je ve FIGU před vydáním pravidlo), takže tato podoba zazní i ve finální podobě knihy; něm. verze bude zveřejněna nutně v knize, překlad tohoto výňatku je tedy pouze orientační!):


Buddhismus

Vedle křesťanství a islámu je i buddhismus světovým náboženstvím, které se neomezuje na jediný národ, jako je tomu naopak v případě židovství. Toto náboženství vychází z Inda Siddhárthy Gautamy (560-480 před Jmmanuelem), tudíž je náboženské pojmenování buddhismus chybné. V zásadě je zde totiž rozhodující, jako u každého náboženství či jiné sekty, jméno Boha anebo zakladatele. Proto by se toto náboženství muselo nazývat GAUTAMAISMUS a jeho přívrženci GAUTAMAISTÉ. Označení »buddha« totiž nevyjadřuje Boha, nýbrž jde o čestný titul pocházející ze sanskrtu a znamenající »ten, který jest >probuzen< k Nejvyšší Pravdě«, resp. »ten, který jest >probuzen< v Pravé Realitě«. Další přídomek Gautamy zněl »Šákjamuni«, což znamená »mudrc z rodu Šákja«, k němuž rodina Gautamů patřila. Gautamové nebyli »duchovní«, resp. bráhmani, nýbrž válečníci a šlechtici (kšatrijové). Šákjové byli regenti knížectví v oblasti dnešního jižního Nepálu, který tvoří bránu přes Himálaj do Střední a Východní Asie a Indie, jakož i do jihovýchodní Asie, na Cejlon, resp. Srí Lanku, a do Indonésie. V těchto oblastech ležela také místa pozdějšího šíření gautamaismu, resp. buddhismu.

Gautamaismus, resp. buddhismus předchází svým vznikem o několik staletí alláhismu/islámu a křesťanství, jelikož vznikl již mezi lety 560-480 před Jmmanuelem. Gautamaismus/buddhismus se vyvinul v převládající náboženství především v Číně a Tibetu, v Zadní Indii, v Japonsku, Koreji a Indonésii, a sice v různých podobách. Trvalý vliv na náboženská hnutí získal i v Evropě a v Severní Americe. Ve 12. století bylo gautamovské náboženství vypuzeno z Indie, avšak následně ve své původní zemi zažilo obrodu.

Oproti jiným světovým náboženstvím nezná gautamaismus/buddhismus žádného Boha Stvořitele, který nad člověkem stojí jakožto nejvyšší moc a jemuž člověk musí podrobit sebe samého a svou »duševní spásu«. Ústřední roli zde hraje osvobození člověka od všech pout existence na osmeré stezce k nirváně. Gautamaismus/buddhismus je formou esoteriky v tom smyslu, že se zásadně orientuje na zvládání (překonávání) pozemské existence.

Gautamaismus/buddhismus vznikl v zásadě jako mnišský řád a dodnes jej reprezentují mniši. Po prvním koncilu ve Vaišálí ve 4. století před Jmmanuelem se toto náboženství rozšířilo po celé východní Asii a v období mezi 12. a 13. stoletím po Jmmanuelovi jej v Indii ukončila islámská nadvláda.

Ačkoliv se Siddhártha Gautama nevnímal jako prorok ani jako zakladatel náboženství, vstoupil do dějin světových náboženství jako náboženský zakladatel, avšak mylně jako »Buddha«. Siddhártha Gautama byl putovní kazatel, který v dlouhé řadě gautamaistických/buddhistických vůdčích figur razil typus vyučujícího.

Mezi pěti světovými náboženstvími zaujímá gautamaismus/buddhismus výsadní postavení, jelikož nezná, nepředpokládá ani nezprostředkovává žádného Boha Stvořitele ani žádné jádro osobnosti (bytosti) v podobě »Věčné Duše«. Takzvaná »víra v duši« platí v buddhismu jako primární »pouto«, které je nutno odstranit na »Stezce Vznešených« vedoucí ke »konečným stupňům osvobození«. Pouze tak se má člověk stát »Opravdovým člověkem« neboli arijou, resp. »ušlechtilým, ušlechtilou«. Budiž ještě jednou vysvětleno následující: Gautama se nevnímal jako prorok ani jako syn Boží, jak to oproti tomu křesťanské náboženství absurdně a pomlouvačně přibásňuje Jmmanuelovi jakožto »Ježíši Kristu«. Gautama se vnímal jako normální, avšak plně »probuzený« člověk, jenž ostatním lidem ukazuje »Cestu Nitra« k »probuzení«, aby se stali opravdovými lidmi. Přinejmenším ohledně těchto faktorů je gautamaismus/buddhismus blízký »Učení proroků«, což ovšem neznamená, že všechny chybné a mylné výklady, které přívrženci Gautamy po jeho smrti až po dnešní dobu na základě jeho učení činili, lze uznat za skutečně pravdivé. Gautamovi přívrženci, věřící a pisálci chybně interpretovali ohromné množství věcí a vytvořili z nich nesmyslné nauky - stejně jako se to dělo v případě Jmmanuela a Muhammada/Mohameda. Stejně jako v případě Jmmanuela a Muhammada/Mohameda vedlo falšování k bludným naukám, které především v křesťanství a alláhismu/islámu vedly ke krvavým a vražedným válkám a k misionářství téhož typu.