Proč je úcta základem (prasílou) všeho poznání?

Úcta je vlastně síla, neboť jsme schopni ji vědomě tvořit svými myšlenkami a pocity a dospět tak nakonec k určitým zkušenostem a zážitkům "ctihodného" nebo "úctyhodného" typu. Meier o tom referuje ve své knize Genesis, která je nyní ve fázi korektur, a hovoří o tom i ve svých učebních dopisech a jiných dílech a spisech. Samozřejmě že úcta je hodnota (něm. Wert), ale zároveň i síla myšlenek a pocitů, kterou vytváříme, čímž - jak jsem zmínil - spějeme ke zkušenosti a zážitku. Nadto má úcta i duchovní charakter, jenž souvisí s faktorem jménem "gemüt" (něco jako "mysl/nitro" na duchovní úrovni, nepřesně i "srdce"). Vlastně úctu probouzíme ze svých duchovních potenciálů, a to tím, že k ní spějeme svými vědomými (a hledajícími) myšlenkami a pocity. Proto je i podstatné o věcech - a také o všech hodnotách (jako láska, soucit atd.) - důkladně přemýšlet a rozjímat, jelikož samy a bez práce a cílevědomé snahy k nám nikdy nepřijdou, stejně jako k nám nikdy nepřijdou ani dílem "Boha Stvořitele", který vlastně neexistuje jinak než jen v podobě schizofrenních bludů, vidin, klamných představ, pablesků, zdánlivých zázraků a osvícení a tak dále v mozcích lidí věřících, pověrčivých, bigotních (přepjaté pobožných), pomatených anebo naivních a tak dále. Klíčové je pochopit, že je tu objektivní skutečnost, k níž musí ta subjektivní (tedy lidská mysl) spět neutrálním, nezaujatým pozorováním (meditačního a soustředěného rázu), a že tedy neexistuje jen a jen tzv. "subjektivní pravda". Subjektivní pravda je de facto jen série osobních přesvědčení, domněnek a tak dále (často neudržitelných, nezralých, nerealistických a tak dále). Tedy úcta není jen prázdné slovo, popř. prázdný dým, ale klíčová hodnota nutná nejen k sebepoznání, ale i k poznání druhých, tvorů, živočichů a na nás vnitřně nezávislých bytostí a rostlin a tak dále. Jinými slovy: pokud si ani nevážíme druhého, nejsme schopni jej poznat - nejde to, není to totiž možné! Utopíme se ve vlastních domněnkách, předsudcích a falešných odsudcích a tak dále. Vždyť ještě ani neuznáváme druhého člověka jako takového, tak jak bychom ho chtěli poznat? Chybí nám základní příčina, základní předpoklad poznání: chybí nám základní síla, prasíla poznání, totiž úcta (něm. Ehrfurcht). Meier to ví a tvrdí:

Ehrfurcht ist Urkraft aller Erkenntnis.

Ví také, že bychom se ve svých nezralých stadiích vývoje nejraději, jako např. esoterici a lidé spojení s "tajnými, okultními vědami" atd., chtěli ovládat vše, co jen jde, podle svého vlastního gusta, anebo i rovnou celý svět (např. z vnitřní nejistoty a lpění). Na této úrovni žel uvažují mnohé sekty, jichž byl Meier dříve i členem, aby je poznal, a tak ví, že mnohé z nich lační po světské moci a de facto světovládě a nadvládě, aby domilovaly lidské společnosti. Nic pěkného tyto sektářské ambice nejsou, zvlášť když se mnohé sekty neštítí jít přes mrtvoly. Napadá mě v té souvislosti i sekta scientologů, o níž se vyjádřil nelichotivě Meierův kontakt Ptaah. Tato sekta má velmi světské ambice a používá nekalé praktiky, aby je mohla uskutečnit. Mnozí její členové už stěží dokážou rozlišovat mezi realitou a fikcí po jejich intenzivních a velmi drahých auditingových sezeních. Dianetické cetrum scientologie se objevuje i v mnohých městech České republiky a má mnoho členů např. i v Německu a samozřejmě i v USA, mimo mnoho jiných zemí. Naštěstí se i točí kvalitní dokumenty o této tématice, v nichž  se dostávají ke slovu mnozí z těch, kteří vystoupili. Např. ve Francii se scientologie dostala do křížku i s justicí. Pokud tedy hovoříme o sektách, uvědomme si, co to sekta skutečně je. Meier každopádně žádnou nezaložil, je to jen skupina samozřejmě nedokonalých lidí, kteří ovšem odvádí přinejmenším nezpochybnitelnou práci na vydávání Meierových spisů a také provádějí mírovou meditaci a tak dále. Zda se všichni z nich pilně učí a rozvíjejí lidské hodnoty, o tom se dá i právem pochybovat - je to stejné jako v jakékoliv jiné skupině, tj. rozhoduje vždy individuální nasazení, a to se člověk od člověka liší a mnozí lidé patří zajisté spíše k těm pohodlnějším a lenivějším. Meier a Ptaah museli někdy některé členy své skupiny i ostřeji pokárat, což dokládají "kontaktní zprávy", a ani dnes není situace jen ryzí harmonie a mír, jak by si mohl někdo představovat - je to mnohem spíše normální život, v němž se projevuje jak to pozitivní, tak i to negativní. Přesto však členové "základní skupiny" docílili někdy i nemalých osobních úspěchů, pokud se zdárně učili, odvážím se tvrdit po osobní zkušenosti s nimi. Sekta to není ani náhodou, viz i stanovy FIGU.

Tedy úcta (něm. Ehrfurcht) je skutečně mnohem více, mnohem, mnohem více než jen teoretická hodnota. Je to spíše cesta vědomní a duchovní zkušenosti a cesta sebepoznání a poznání druhých lidí, tvorů, rostlin a zvířat a tak dále. Odtud také člověk rozvíjí svůj soucit a harmonický přístup ke svému okolí a možná si začíná nakonec i uvědomovat, že miluje. K úctě se však člověk musí tvrdě propracovat, aby vůbec jen mohl začít poznávat a urychlil tak svůj skutečný evoluční proces. Myšlenky na úctu lidem zpravidla žalostně chybí, tedy ty vědomé, snaživé, intenzivní. Lidé nepracují vědomě v tomto smyslu a necítí ani potřebu se vzdělávat v lidských hodnotách, jako je právě úcta (jelikož to nepřínáší hmotný zisk a je to i nepohodlné, tak je to banální). Spíše se nechají strhnout k odsudkům a "znaleckým" posudkům a kritikám druhých, aniž by je blíže poznali jako lidské bytosti a tvory. Proto hovoří ukvapeně, chtějí druhým udílet lekce, které druzí vůbec nepotřebují nebo kterými jim i sobecky škodí, aby sami sebe zdůraznili, či dokonce zveličili a mohli dominovat. Mnohý skeptik a cynik ve vztahu k druhým - a také k tzv. "bláznům", jak se o nich vyjadřuje i prezident Zeman - překračuje přirozené mantinely toho, co by si směl dovolit. Takoví lidé jsou pyšní, sobečtí, předsudečně ukvapení a neštítí se tvrdě kárat podle vlastní subjektivní libosti, aniž by učinili zadost skutečnému stavu věcí. Žel, tito světší myslitelé - mezi něž patří i bývalý prezident Klaus - považují sami sebe za míru všech věcí, a nikoliv sebe ve Stvoření (něm. Schöpfung), resp. se nedokáží uschopnit k tomu, aby věci vnímali z perspektiv Tvořivých zákonů (něm. Gesetze) a doporučení (něm. Gebote), čímž by se teprve mohli stát spravedlivými a vyváženými v úsudku a mínění. Proto nezřídka šíří chaos a zmar a jejich domněnky, na nichž mocně a i celoživotně lpějí, bývají i zcela cizí realitě. O těchto lidech hovoří Semjase (Meierova přítelkyně z Plejaren) jako o materiálních (materialistických) intelektuálech, kteří de facto pravdu popírají, nevidí, nikdy neviděli a tak dále. Proto slyšíme z úst renomovaných odborníků a ekonomů jako Klaus teze o neničení přírody a klimatickém podvodu a podobně, což tito lidé chytře kopírují z knih, které povýšili nad svůj vlastní rozum (něm. Verstand) a zdravý úsudek (něm. Vernunft). Proč to činí, o tom by se dalo jen spekulovat. Jelikož však dbají o svou reputaci, finance, moc a hlavně vliv, mohou snadno podléhat zájmům cizích, kteří jim přihrávají tučné prémie za šíření určitých think tanků - to je však samozřejmě pouze spekulace. Druhou možností je již ztráta zdravého úsudku těchto lidí, neboť jednoduše konstantně (setrvale) popírají skutečný stav věcí - pod vahou falešných ideologií, filosofií a ekonomických tezí a tak dále. Tito lidé samozřejmě o úctě nevědí mnoho, a tudíž ani nepoznávají lidi a bytosti, které mají přímo před očima (a snad je ani místy poznat nechtějí, neboť jsou i hanebně povrchní). Vidí totiž jen sami sebe, a bohužel, jejich vnitřní chaos je jen zákonitý důsledek jejich ostrého materialismu a rozumbradství (něm. Besserwisserei). Odtud plyne nemalý vliv do lidu českého, který je ohlupován a držen na uzdě, neboť dotyční magnáti a politici jsou povýšení až za hrob a dávají to druhým i najevo. To je velmi zlý vliv, který v mnohých občanech podněcuje pocity méněcennosti, anebo zlé emoce, a navíc se pak mnozí stávají právě takovými, jako jsou tyto groteskní "lidské" vzory ve vrchních patrech ekonomické, církevní a politické moci a často i čisté zvůle. Odtud hovoříme tedy velmi pravdivě o zvůli "těch nahoře", neboť se mohou držet ve své pozici jen tím, že velmi hloupě a zbaběle ponižují oponenty, anebo o nich hovoří nevybíravě jako o "lidském odpadu" a podobně, když se potřebují tvrdě mocensky vymezit, aby sbírali body u hloupých, a tedy i voličské hlasy. Jedná se o netolerantní lidi moci, provokatéry a vlastně drzé všeználky a rozumbrady, kteří si myslí, že jsou skutečně nejchytřejší na světě, protože si nakonec zvyknou na to, že ze své funkce mohou - dle svého zkaženého charakteru - ponižovat nejen mnohé tuhé a jiné oponenty, ale i schopné managery a nakonec i celý národ, pokud se vyšvihnou do funkce a přesvědčí tupou nadpoliviční většinu voličů, která je uchvácená rétorickými vytáčkami a údajně bombastickou inteligencí mocných. Mocní už vědí jako řádní uchvatitelé a poučovatelé, jak se národ omotává kolem prstu. Odtud uvažujeme o zneužití vědění, např. historického a politologického, ve prospěch osobní prestiže a údajné neomylnosti (viz např. prezident Zeman). Musíme si uvědomit, že tyto lidi tolerujeme a neřekneme ani "ne", ani "už dost", ale jen "hip hip hurá"! Abychom však oddělili zrno od plev a nevylévali vaničku i s dítětem, musíme nejprve odůvodnit skutečný stav věcí a pochopit, kdo do politiky skutečně patří a kdo nikoliv, a musíme činit velmi odpovědná rozhodnutí. Sociologie tomu říká politická participace, jenže to je pouze pojem. Mnohem spíše to chce model aktivního nenásilí a také schopnost říci NE a podělit se o tento názor s podobně smýšlejícími lidmi. Sama energie vnitřní úcty a poznání nestačí, pokud je člověk cynický nebo lhostejný ke svému okolí a předčasně se vzdává. Takový Eduard Albert Meier není, a proto podněcoval i internetové petice, aby upozornil na problém mučení a trestu smrti ve světě. Zapojte se do podobných iniciativ i Vy. Hovořme tedy o zdravém aktivismu a o nenásilných a tichých protestech, a na nich trvejme, neboť právě to jest uctivé! Nadto máme také moc rodiny a jsme mocní, pokud jsme propojení a pomáháme šířit své zdárné a tvořivé názory, abychom se postupně propracovávali k modelu přímější demokracie v České republice a odstavili od moci ty, kteří tam zatím, anebo dokonce vůbec, nepatří! Úcta je prasíla všeho poznání. Buďme tedy uctiví a poznávejme, kdo je ochoten žíti v pravdě a kdo si na to jen hraje. Propojme se s těmi, kteří jsou upřímní a upřímně usilují a o zájmy pravdy! Šiřte i Kalich pravdy od E. A. Meiera, jakmile vyjde v českém jazyce a bude zveřejněn na internetu.

Pusťme ke slovu ty moudré (E. A. Meiera a Ptaah), ale sami buďme ve střehu a aktivní. Rozpoznávejme i psychopaty a sociopaty atd. a vykazujme je do patřičných mezích nezájmem, anebo občanskou snahou je sesadit z jejich mocenských pozic, pokud v nich jsou a působí neblaze na celou společnost. Hovořme Saalome gam naan ben urda, gan njjber asaala hesporoona! (Mír budiž na Zemi a mezi všemi tvory!). Setrvejme v míru a na pravdě. Bojujme zevnitř, ze světa poznání a příčin, jsme-li toho schopni! Chovejme a rozvíjejme v sobě úctu, abychom poznali!