Proč sedět a studovat něco, z čeho neplyne žádná profesní ani finanční výhoda?

Co je vlastně materialismus? O tom se rozepisuje sám Meier nejen ve svých učebních dopisech s tematikou "Učení pravdy, Učení ducha, Učení života", avšak my si na tomto místě můžeme říci následující: Věříme tomu, co vnímáme svými pěti smysly, ale člověk jich má od přírody sedm, které souvisí s faktory, resp. city a pocity vědomí a ducha. Tyto dva smysly (v podstatě vnímání a cítění psychikou a duchem) člověk dnešní doby - a  tak tomu bylo silně i historicky vlivem nábožné víry a sektářství, takže naši předci na tom nebyli nejlépe - zdaleka nevyužívá, jak by měl, resp. je využívá velmi málo, nevědomě, či dokonce takřka vůbec. Odtud plyne úvaha o nevyužitých kapacitách mozku. Avšak hlavní nedorozumění je v tom, že člověk odmítá ducha, resp. jej směšuje s vědomím a myslí si, že mu jeho mozek není k ničemu, pokud jeho prací nezíská velký finanční zisk, profesní výhody a naplnění svých žádostivostí (něm. Begierden). Ducha a vědomí tedy člověk dnešní doby velmi podceňuje, jelikož věří, že hlavní potěcha pro jeho život tkví ve sféře hmotného světa. Jinými slovy: skutečně věří jen tomu, co vidí a vnímá svými pěti hmotnými smysly a je plně vztažen na aktuální prostor a čas. Dívá se tedy de facto jen směrem ven a hledí, co by mohl kde vyzískat, aby se potěšil. To samozřejmě promítá i do svých choutek a mezilidských vztahů, které vnímá dalekosáhle materiálně a je na to i trénován masivní pornografickou propagandou na internetu. Odtud plynou i úvahy o zběsilém výkonu, velikosti, divokém střídaní partnerů (promiskuita) a podobně, což je vlastně propaganda na výnosné nevěstince a výrobce absurdních preparátů, jakož i plastické chirurgy a podobně. Je-li dnes něco zdarma, tak jen proto, že z toho ve výsledku plyne zisk, a často nemalý - a ti, kdo jej získávají, nejsou povětšinou hezké povahy, abych tak řekl (např. pasáci), a zpravidla chtějí i negativně ovlivňovat své bližní, neboť si přejí, aby všichni byli jako oni. Naivní člověk v pubertě zpravidla netuší, s jakými vzory má co do činění, což se týká i hrdinských amerických filmů glorifikujících násilí a brutalitu, jakož i výkon, prestiž, uznání, bezohlednost, údajnou genialitu a podobně. Toto je obscénní vliv na naši mládež, který nemá sobě rovného. Sledování těchto absurdních scénářů a často i skrytých propagand nezůstává vůbec bez důsledku, jak potvrzuje Ptaah (Meierův mimozemský kontakt), ať už soudobá psychologie tvrdí cokoliv a nabízí i diametrálně odlišná prizmata, v nichž aby se jeden ztratil a beznadějně, bez vnitřního užitku utopil. Můžeme správně uvažovat i o tom, že nejedna "vědecká studie" může být podplacena těmi, kteří chtějí profitovat. Ti pak lžou o sto šest a vypráví údajně fundované (ideově podložené) "výsledky výzkumu". Naštěstí existují však i studie objektivní, jenže běžný občan v nich už dávno ztratil přehled, pokud se o ně vůbec vážně zajímá. A že se o ně skutečně zajímá, o tom lze většinou úspěšně pochybovat, protože výsledky výzkumu jsou psány v pojmech, kterým často nerozumí ani sami pisatalé nebo jen menší procento z nich. Na tom všem vidíme materialismus, honbu za mocí a penězi a slepou víru ve hmotné jsoucno a často i hmotné instituce a autority. Materialismus má tedy velmi mnoho podob a odrůd a jeho důsledky jsou často katastrofální pro psychiku a vztah k životnímu prostředí. Tímto tématem se zabývali již mnozí, např. i E. Fromm anebo populární autor James Redfield a tak dále. Především je to však Meier, který skutečně do detailu ví, co to materialismus je, neboť jej odbourával již od dětských let na základě doporučení svého mimozemského učitele Sfath. S materialismem souvisí lačnost, chtivost moci a snaha ovládat bližní a okolní svět podle vlastního gusta. Vidíme na této větě, jak může být výklad jazykově odlehčený a snad i zajímavý pro děti, ale ty se o tom nedozvědí naprosto nic ani od svých rodičů, neboť ti jsou většinou až silní materialisté, pokud ne přímo nábožensky a sektářsky věřící. Odtud vidíme, jak snadná by mohla být výchova nezletilých, pokud by se jim poskytovaly reálné informace. Nevím, jestli víte o tom, že E. A. Meier napsal i knihu o výchově, která čeká na své přeložení a překladatelskou smlouvu. Pokud Vám toto téma - tedy vadná výchova mládeže - nedá spát stejně jako mně, neváhejte finančně podpořit FIGU-Studiengruppe nebo ji kontaktujte ve věci tohoto překladu, pokud máte nějaký nápad (např. můžete přeložit jen výňatek atd.). Sám jsem tuto knihu dosud nestudoval, ale rozhodně to změním. Nikdo nezná lidskou psychologii a morálku lépe než Meier, který si ostatně ve vlastní rodině užil své, a to i ve vztahu k minulým členům své "základní skupiny" ("Kerngruppe der 49").

Ze všeho, co jsem zde zmínil, je patrné, že nežijeme zrovna vědomně (něm. bewusstseinsmässig), ani vědomě (něm. bewusst), natož duchovně. Ztratila se nám vazba na základní a stěžejní energie samého BYTÍ. 10. kontakt se Semjase, na nějž na úvodní stránce tohoto webu odkazuji, dává úžasný výklad této skutečnosti. Žel jsou i tací mezi "duchovními" v České republice, kteří lásku nepovažují za duchovní jev, ale jakýsi trik evoluce kvůli plození potomstva a tak dále. Objevují se ale často i kuriózní a také velice obsáhlé výklady v knihách "zasvěcených", kteří hovoří o lásce, aby se zveličili nebo získali sexuálního partnera, jak se zdá. Zčásti je to dokonce přirozené, ale všeho s mírou! Nicméně Meier napsal knihu "Zákon lásky", která je velmi tenká, a to možná i proto, že Meier lidi nechává svobodně žít a říká jim často především to nejnutnější bez obsáhlé a složité teorie. Láska je v Meierově knize:

Absolutní jistota, že člověk sám ve všem spolužije a spoluexistuje, tedy ve všem existujícím: ve zvířectvu a rostlinstvu, v bližním člověku, v každé materiální a duchovní formě života libovolného typu a v trvání veškerého Univerza i mimo něj.

Bezmála o této větě stačí pilně rozjímat a člověk pochopí, že láska má i duchovní přesah. Proč tedy číst složité teorie a stát se nešťastným? Tolik knih o lásce a všude kolem to zrovna moc láskyplně nevypadá. Mnozí navíc čtou tak, že přečtené vzápětí zapomenou, jelikož se zatím ještě nenaučili samostatně a důkladně přemýšlet, natož tvořivě a konstruktivně myslet. Navíc jsou v různých textech a knihách často silné náboženské a sektářské, a také esoterické, podtexty, které matou populaci ve prospěch nereálné entity "Boha", resp. "Boha-Stvořitele". Sama praxe mezilidských vztahů je často cynicky o libidu, emocích, impulzivitě, lačnosti, osobním profitu a touze po luxusu a podobně. Lidé jsou často nezřízení a nosí navenek hezkou a slušnou pestrobarevnou masku, která tají jejich pravou povahu, která je ne vždy zrovna přívětivá, jelikož je rozkolná. O rozkolu - jenž úzce souvisí s materialismem - se dočteme v knize Arahat Athersata, neboť tento rozkol souvisí s přebujelou neduchovností až cynického typu. (Samozřejmě: naštěstí ne všichni jsou takoví, ale velká část z nás). Jinými slovy, člověk opravdu ztratil vztah k zákonům Stvoření (něm. Schöpfung) a vlastnímu věčnému duchu, který je jediný - na rozdíl od vědomí/osobnosti, která zaniká - schopen reinkarnace. Proto člověk hledá inspiraci všude možně, jen ne v sobě samém. Nakonec se mu do sebe moc nechce, jako se nechtělo samému Goethovi, který si ze sebepoznání údajně utahoval. Odtud hovoříme o světských básnících a myslitelích, kteří získali vliv často nikoliv proto, že poznali pravdu. A těm pak lidé věří, jelikož jim věří jiní a jelikož jejich myšlenky šíří učené kruhy, které to přece musejí vědět, jak věří lid! Pro němčináře řekl Goethe např. toto:

Inwendig lernt kein Mensch sein Innerstes erkennen. Denn er mißt nach eignem Maß sich bald zu klein und leider oft zu groß. Der Mensch erkennt sich nur im Menschen, nur das Leben lehret jeden was er sei.

Tím myslel - i podle dalších zdrojů -, že se člověk poznává až v druhém člověku a v životní zkušenosti, což by se dalo i uznat a chápat, nicméně Goethe už neuvažuje o nezbytné vědomní a duchovní zkušenosti, která je schopna objektivizovat, rozřešit a zřejmě i jemně uspořádat vlastní, čistě subjektivní domněnky a jakousi bezcílnost a nesmyslnost lidských úvah. Jinými slovy, Geothe zde upírá člověku možnost a schopnost sám ze sebe poznat skutečnost, jelikož zřejmě pozoroval především hmotné osudy lidí a přehlížel sféru vědomní a duchovní. Symbolicky mě napadá jeho Faust, který patrně značí bezmocnost člověka ve vztahu k poznání objektivní skutečnosti a zdůrazňuje pouze lidské slabosti. Odtud samozřejmě mnozí uvažovali o tom, že i oni jsou bezmocní, co se týče poznání vyšších otázek, a že jsou tedy snad odkázáni jen na "Boha" či na vyšší síly. To však není nic jiného než podpora holé pověrčivosti a bezmála víry v démony dob dávno minulých. Goethe na Faustovi dokládá a podněcuje také lidské strachy ve vztahu k vyššímu poznání, takže se mnozí pak museli bát vyptávat se na hlubší souvislosti a snad i zpochybňovat vývody a autoritu církve. Ani Vy, milí čtenáři, nejste odkázáni na autority, jako byl Geothe. Často jste dokonce chytřejší než ony, pokud si dáte tu práci na sobě vědomně (něm. bewusstseinsmässig) pracovat a docílíte studiem děl a spisů E. A. Meiera určité průlomy v chápání skutečnosti a Kosmu, o němž hovoří dnes kde kdo, aniž by však chápal jeho skutečnou podstatu a zákonitou funkčnost. Např. Meierova geniální kniha Genesis zde odpovídá na mnohé a předkládá zcela jinou úvahu než většina pomatených esoteriků, kteří hovoří o "zákonu gravitace" v jejich vlastním věrském pojetí atd.

Vidíme jednoznačně, že se vyplatí studovat i něco, z čeho nám neplyne okamžitý finanční či materiální zisk, naučíme se tak např. svobodně a nezaujatě myslet a nakonec se i osvobodíme od autorit, které nám vnutily učené kruhy, anebo církve a sekty atd. To se samo o sobě vyplatí, neboť tím také zmírňujeme své utrpení, které si často ani nechceme přiznat. Utrpení psychické i fyzické, jehož účinky jsme často již otupěli a považujeme za normální, že jsme vlastně v psychické nepohodě. Nezdravým způsobem myšlení se obtěžujeme, sami sebe vysáváme nereálnými a planými nadějemi a také žádostivostmi a neřestmi. Místo zdravého myšlení - které se jistě nenaučíme ze dne na den - si přejeme nakonec ještě větší neřesti jako únik z reality anebo podléháme náboženské, sektářské a esoterické víře, která ráda nabízí "zaručená a patentní, resp. spásná řešení", nezřídka jen kvůli zisku a obecnému vykořistění lidu. Tedy ano, Meier nenabízí ani nerealistický únik ze světa finančního útlaku (který vzniká hlavně i ješitností, ziskuchtivostí, neřestností a snahou o mocenskou dominanci lidí), ani naplnění vlastní žádostivosti, nenasytnosti a hmotné lačnosti ve vztahu k finančním, profesním a mocenským zájmům, ale jen moudrá slova pravdy. Žel, pro mnoho materialisticky smýšlejících je tedy jeho Nauka jen prázdný dým, neboť díky ní nevyniknou ani finančně, ani profesně, mocensky, ani po stránce osobní prestiže, ani po stránce získání milenek a podobně. Proto raději čtou brak, který je má vynést na výsluní a k nezřízenému životu. O soucitu s bližními a přírodou atd. zdaleka ani památky!