Proč studovat spisy moudrého muže?

Moudrý muž jako Meier ví přesně, co a proč píše a co lidé potřebují slyšet, aby si postupně sami otevřeli oči a začali věci vidět tak, jak skutečně jsou. Předně takový muž nehovoří o "Bohu" a není svázán s tradicemi - skutečně vůbec! -, neboť jeho vědomosti a zkušenosti překonávají prostou četbu a zpracování tradovaných či soudobých knižních děl (v nichž se však přesto mistrně orientuje), v nichž se my zpravidla nakonec ztrácíme, trpíme pocity nejistoty, pochybností a nabýváme nakonec i dojmu, že pisatelé mnohých tradičních či soudobých knih museli být neobyčejní géniové, když jim v jejich pojmech takřka není rozumět. Některé filosofie jsou tak složité - a říká se to (i na filosofické úrovni) v německém prostoru i o Kantovi - že jim běžný člověk prakticky nemůže porozumět. Sám mnohý autor, filosof, psycholog atd., často jen tajil svou vlastní nevědomost a spřádal de facto domněnky, sny a teorie, často i proto, že nedokázal nalézt další inspirace pro své myšlenkové pochody. Mnozí autoři, kteří jsou dnes velebeni a celosvětově uznáváni, hledali inspirace všude možně, často nikoliv v sobě samých. Takový Freud byl silně ovlivněn darwinismem a mnoha jinými tehdejšími proudy, zatímco Meier se o Darwinovi vyjadřuje spíše nelichotivě, neboť sám rozpoznal jiné skutečnosti o původu člověka. Tím nechci zazlívat celého Darwina, hlavně proto, že jsem ho podrobně nestudoval, ale pravděpodobně šlo o člověka velmi ctižádostivého, který nakonec neváhal zfalšovat své důkazy, co se týče původu člověka z opice. Meier tvrdí, že naši předci nebyli opice, ale původně lidský druh hominidů, z nějž se teprve později odštěpily opice. Hovoříme tedy o původně lidském počátečním vývoji, a nikoliv o opičím, neboť přírodní, resp. Tvořivé zákony šly touto evoluční cestou. Meier je tedy v silném rozporu s proudem, který formoval posledních 150 let mnoho názorových směrů po celém světě, včetně psychologických a filosofických. Dále Meier rovněž nesouhlasí s úvahami Kanta ve směru "výkladu času", když to řeknu zjednodušeně. Dále však Meier tvoří vlastní Nauku a nevede přímo "učený spor" s převládajícími proudy filosofie a psychologie atd. Vyvrací však mezi řádky hlavní omyly, neboť je to z jeho pohledu účelné a namístě. Pokud se zamyslíme nad prostředím, jímž byli formováni "otcové zakladatelé" moderních vědních oborů, čímž míním především psychologii a také sociologii atd., zjistíme, že se odvozovali od směrů převládajících v té době, přičemž často hledali inspiraci i v esoterice, mystice, náboženství, sektářství a podobně. Jejich myšlenkové bohatství často přinášelo nové impulsy a pohledy na jevy a věci, avšak přesto bylo silně dobově podmíněné, což tak u běžných smrtelníků s běžnou a tradiční výchovou a vzděláním ostatně více méně bývá. Meier oproti tomu navazuje fyzický kontakt s mimozemšťanem Sfath už ve věku 5 let a už od té doby se připravuje na misi, kterou od roku 1975 oficiálně započal. To jsou zcela jiné perspektivy a inspirace, a navíc se celý život intenzivně učí, prožívá velmi mnoho meziliských konstelací, pilně medituje a naplňuje Tvořivé zákony, o nichž Kant možná jen tušil, anebo je případně spojoval i s náboženskou tradicí. Cesta Meierova je odlišná od cest hlavních myslitelů minulých staletí. Dokonce i u "otců zakladatelů" moderních vědních oborů vidíme ještě zčásti jakési primitivní pavědecké úvahy (byť se jich třeba pozděli vzdali), které obecně tehdy převládaly, jako toho typu, že hysterie je možná způsobena výhradně znásilněním v dětství a podobně. "Moudré" hlavy vědeckého ražení hledaly často kuriózní a velmi primitivní vysvětlení, dobově podmíněná, a často se na další průlomy teprve čekalo. Dnešní západní medicína je oproti šarlatánství věků minulých úžasný výdobytek, včetně sféry psychiatrie, takže zde vidíme přece jen posun v lidské vzdělanosti, rozumném uvažování a chápání oproti situaci před takovými 250 lety. Přesto se mnoho bludných nauk stále křečovitě udržuje, především nauky církevní, sektářské, esoterické, šamanistické, filosofické, psychologické, sociologické, politologické a podobně. Moudrý muž jako Meier je velmi potřeba, protože těmto vlivům vůbec, skutečně vůbec nepodléhá, a přesto je pevně nohama na zemi a v zakušené realitě. Není to ani světonápravce, ani léčitel, a ani kazatel, a nakonec ani člověk odtržený od reality. Je to člověk, který od dětských let poznává a učí se zákonitosti Reality, resp. Tvoření, čímž nakonec překonává soudobé myšlenkové proudy a jejich podmíněnosti a je schopen je prohlédnout v jejich pravé podstatě. Proto je vnitřně skutečně nezávislý a může nabídnout mnoho myšlenek, které stojí za to a mohou nás zásadně motivovat k pozitivní proměně naší psychiky, ba i celého života. Můžeme se dozvědět o tom, jak věci skutečně jsou z kvalitního, fundovaného (ideově podloženého) zdroje a také o tom, jak vlastně funguje příroda a její zákonitosti, které jsou vlastně obrazem a vzezřením duchovního celku Tvoření (něm. Schöpfung). Tento zdroj pravého vědění a pravé zkušenosti - který nalézáme v přírodě, Tvoření i v Meierovi - nám nic nenahradí, ani ti nejlepší ze světských myslitelů, a sotva ti nejlepší a nejpravdivější ze známých guruů. Guruové jsou zčásti nebo zcela závislí na tradičních výkladech a i omylech buddhismu, hinduismu či starých indických nauk a posvátných spisů a tak dále a mohou jen zčásti nabídnout to, co Meier, anebo to nemohou nabídnou vůbec - případně to jsou jen sektáři a snílci. Ti, co dospěli do hlubších fází meditace a zakusili povahu Tvořivých zákonů (něm. Gesetze) a doporučení (něm. Gebote), většinou nevystupují na veřejnosti a drží se v ústraní. S některými z nich - a ti již všichni zemřeli - byl Meier v kontaktu při svých kontaktech se Sfath, které započaly roku 1942. Jeho zkušenost je tedy neobyčejná, navíc mohl i cestovat v Kosmu a poznat i tzv. paralelní dimenze, které na úrovni snů a přeludů zveličují mnozí esoterici, kteří hovoří o kosmickém vědomí a kontaktech s mimozemšťany atd. Meier tedy nabízí velmi neortodoxní zkušenost, která zní i velmi fantasticky, ale je přesto skutečná, jako samy Meierovy spisy a hlavní díla. Toto je hlavní esoterik, chceme-li tak říci, byť se tak sám neoznačuje, a hlavní mistr meditace na Zemi, byť se tak opět sám neoznačuje a ani taková označení nepřijímá. Hovoří zasvěceně o faktorech, o nichž jiní pisatelé jen fantazírují nebo kopírují od jiných, jako např. o tzv. fluidových silách, reinkarnaci formy ducha (něm. Geistform), kosmických zákonitostech a tak dále, a tak dále. Za fasádou muže s dlouhým plnovousem v komickém kimonu na jedné z jeho fotografií (které si oblékl asi jen jednou na počest Japonců, kteří mu propůjčili mistrovský titul 5. dan, byť neovládá karate) se skrývá mistrovský znalec lidské povahy a kosmických zákonitostí a doporučení s podivuhodnými duchovními schopnostmi a znalostmi. To překonává i podstatu toho, o čem se dozvídáme jako o zenové meditaci, neboť pokud se člověk zenově vyprázdní příliš mnoho, začně věřit silám, které nebude schopen vyhodnotit. Proto je spíše namístě se učit, než jen vyprazdňovat, a meditovat podle hlavních návodů Meiera - on je ostatně průkopníkem na poli meditačních spisů a nauk od roku 1975. Praktický život do duchovní zkušenosti samozřejmě patří, a hlavní síly si člověk musí vybudovat ve své vlastní hlavě, aby dokázal čelit materialistickým svodům nepoučených, případně neopoučitelných spolubližních. Meier nabízí cestu zkušenosti a cestu poznání a pilně ťuká do psacího stroje, dnes již do počítače, od roku 1975, aby sepsal na tisících stranách jen menší části svého skutečného vědění. Kdo se chce raději učit od těch, kteří se pouze domnívají nebo kopírují od jiných, ten se o pravdu podle všeho moc nazajímá, ale spíše jen o senzaci, přičemž možná trpí falešnými náboženskými nadějemi, esoterickými představami o "Boží" hierarchii sil atd. Tato cesta nepřináší praktické zkušenosti, ale více méně jen euforické prožitky a odevzdání se nejen vlastním žádostivostem, ale i bujným fantaziím, kteří mnozí falešní mistři meditace zveličují, protože sami nic lepšího zřejmě neumějí. Oproti tomu vnitřně zkušený člověk Meiera pozná a bude se učit z jeho jedinečné Nauky, kterou mu dnes na Zemi rozhodně nic nemůže nahradit. Učíme-li se od moudrých, můžeme profitovat z jejich "vstupních dat", nauk, poučení a rad a můžeme tak jít cestou kvalitní vnitřní duchovnosti a řídit se zákony a doporučeními existence, která zde byla od počátku v podobě Stvoření (něm. Schöpfung).