Proč "tvůrci politické etiky" ideově brutálně selhali (Masák)

I DNES, 19. 5. 2019; (úvod do praktické politické plurality /Ondřej/); celý život vím - a to i nyní po všech "debilitách" ze strany rodiny, školy a "kapacit" v médiích vč. Fischerové - politika je veřejná debata schopných (kteří byli ideálně schopni a ochotni prospět druhým, což ocenili i soudci ze zemí východních i západních ideálně, pokud možno skutečně), kteří hájí "možnosti svobodné rozvoje", přičemž, jak by řekl i Klaus, "určí podmínky hry", které zajišťují prosperitu země (Ondřej); zpravidla těžko být rétor bez znalostí (neboť chybí logický, tedy smysluplný, ale i prospěšný obsah), avšak znalost značí zkušenost (fenomenologie mého typu), a to vztahovou, ale i hlavně niterní (teologie). Na té rovině řeční politik v "našem státě", řeknu s "věrnými", ALE já neznám "ony hádavce z médií" osobně většinou a je mi to i jedno, aspoň jsem se od nich učil nepřímo (Ondřej) Odtud (proto) nechápu Pitharta ani jiné z těch, kteří lhali tím, když řekněme řekli: "Politika není filosofie", "není to umění" a tak dále, takže potřebujeme "fachidioty", resp. "ty schopné", takže si Pithart plete jablka s hruškami! (Petr Braun)