Tvrdá řeč akčních spisů a pravdy ve vztahu k vědeckému uvažování

E. A. Meier píše svá díla způsobem, který má vnitřně vyburcovat a podnítit k zásadním úvahám a přehodnocení stávajícího způsobu myšlení a života. Tento styl byl a je mnohými odmítán, protože údajně nerezonuje ve společnosti. Opak je však pravdou: Meierův styl vždy podněcoval skutečné hledající lidi, kteří chtěli znát hlubší souvislosti jevů, avšak těchto lidí bylo a je mnohem méně než těch, kteří chtějí např. jen senzaci, zábavu a rychlé výsledky různého typu atd. Meier slibuje jen to, že tvrdou prací se člověk může posunout ve vztahu k objektivní skutečnosti, avšak neslibuje posmrtný ráj, ani Boží vedení a podobně, takže je pro mnohé blouznivce samozřejmě nezajímavý. Už jen i skutečnost, že nehovoří o Bohu, mnohé odrazuje, protože si neumí představit, že se v tomto ohledu tradiční církve mýlí a zachovávají od věků jen iluze minulých generací "bohověrců", tedy těch, kteří věřili v Boha-Stvořitele, anděly, zázraky a tak dále. Pro mnohé je přechod k neutrálnímu a neosobnímu Stvoření (něm. Schöpfung) nepředstavitelný, protože by se museli zříci své nábožné víry a také začít samostatně kriticky myslet, což stojí zpravidla velké úsilí, pokud se to člověk již odnaučil. Od roku 1975 do roku 2019 nemá FIGU-Švýcarsko, hlavní a mateřská skupina FIGU, ani 400 členů po celém světě a ani 49 základních členů v samotném Švýcarsku. Odtud můžeme správně soudit, že FIGU neprovozuje misionářskou činnost a nevnucuje své myšlenky druhým, takže ani nepřesvědčuje a neslibuje nesplnitelné a tak dále. Symbolicky tento malý zájem o FIGU značí mocenskou převahu církví a falešných proroků a také zkratkovitost a nepřipravenost lidí ve vztahu k objektivní skutečnosti a tzv. pravdě skutečnosti. Lidé jsou také pyšní a myslí si, že jsou chytřejší nežli sám Meier a mnozí chtějí právě zázračně rychlé výsledky a chtějí vystoupat v pomyslné Boží hierarchii a docílit skvělých schopností a tak dále anebo tíhnou k euforickému prožívání. Lidé se vlastně považují za něco více, než čím ve skutečnosti jsou, neboť jak píše Meier ve svém základním úvodním spise "Učení života":

Učení ducha, které vychází z Tvořivých zákonitostí a jež bylo písemně zaznamenáno prapůvodními proroky Nokodemionem, Henokem a Henochem, učí, že všechny základní příčiny a následky, které člověk způsobuje, spočívají v chybných představách, na nichž se zakládá jeho život, myšlenky, city a emoce, jakož i jeho slova, působení, činy a jednání. Učení ducha člověka z těchto chybných představ vyvádí, neboť nabízí cestu sebepoznání a sebeuskutečnění, stejně jako k tomu nezbytné schopnosti a možnosti, přičemž to vše dovádějí k úspěchu a cíli obzvláště účelné meditace. V tom všem se nachází ohromný a neohraničený potenciál - namísto omezení a selhání. 

Tyto základní úvahy jsou prosté a pochopitelné i v českém jazyce a dávají člověku hodnotný stimul pro myšlení, avšak musí se naučit o nich důkladně přemýšlet. Co to vlastně znamená, že všechny základní příčiny a následky, které člověk způsobuje, spočívají v chybných představách? Nabízím úvahu, že je tomu tak proto, že je člověk značně sobecký a nepřipouští si rád skutečný stav věcí. Ten se tedy opravdu liší od jeho představ - z nichž vlastně příčinně tvoří svůj osud -, z čehož můžeme sami snadno dovodit, že je zde ve hře něco více než jen subjektivní vnímání, a tedy subjektivní, čistě osobní "pravda". Tímto "více" je totiž vnímání neutrální a objektivní, které se učíme meditativními náhledy bez přísad osobního tlačení na pilu a euforie atd. Na této úvaze vidíme, že si můžeme po měsících a letech studia sami dopomoci k tomu, abychom si pro sebe vyvrátili mnohé mylné filosofické teze, které vycházejí z toho, že existuje výhradně jen subjektivní skutečnost atd. Samozřejmě, pokud člověk tyto filosofické a zčásti "přesvědčivě" vykládané a znějící teze studuje, jak se říká, bez přípravy a nemá ještě potřebné osobní a psychologické znalosti, pak se zákonitě zavede na scestí a začne jim chtě nechtě věřit, byť si to zpočátku možná ani nepřipouští. Je tedy omyl myslet si, že člověk  dokáže rovnou oddělit zrno od plev - to se totiž musí nejprve namáhavě naučit, a sice ideálně studiem zasvěcených spisů E. A. Meiera. Meier nabádá k vlastní zodpovědnosti, což znamená mnohem víc, než si člověk dokáže zprvu představit. Jelikož zde není všemohoucí Bůh, ale jen neutrální Stvoření (něm. Schöpfung), není lidský osud ničím řízen a člověk se jej tedy musí učit řídit sám. To znamená mnohem více, než si člověk zpočátku představuje, neboť jej zatím nikdo ještě nenaučil svobodně, odpovědně myslet a zavdávat svými myšlenkami a pocity správné příčiny, aby docílil správných důsledků. Pomáhá nám přijímat kvalitní vstupní data a ty soběstačně a svobodně zpracovávat, neboť z toho pramení mnohé klíčové poznatky pro pozdější zdárné utváření myšlení a života. Zatěžovat se složitými výklady psychologie a filosofie mnoho nepřinese, zpravidla jen školní moudrost a přehledová, šablonovitá data a fakta. Toto je suchopárná látka, která může fungovat nanejvýš jen jako doplněk k vlastnímu poznání a sebepoznání. Pokud člověk ještě sám, svobodně a kriticky nemyslí a neučí se u moudrých, pak jej školní data, např. vysokoškolská, spíše zatěžují a vedou více méně k nové víře, a sice ve vědecké autority, které se prosadily, a to ne vždy zcela právem, anebo bylo jejich vědění přinejmenším velmi relativní a dobově podmíněné a tak dále. Meier z těchto tezí a ideologií vyvádí a vede k odpovědnému, vědomému utváření vlastních myšlenek a pocitů. Opět je to sám Meier, který jednoznačně říká, že pocit (něm. Gefühl) nemůže příčinně předcházet  myšlence, neboť z myšlenky - třeba i nevědomé (člověk si ji plně nebo vůbec neuvědomuje) - teprve prýští pocit (něm. Gefühl), což ovšem soudobá psychologie vůbec neuznává, jelikož nezná - na rozdíl od Meiera - principy nevědomého myšlení. Proto zatím psychologie nabízí sérii neužitečných domněnek, a tedy de facto víru, jak by to asi mohlo být, ale nikoliv vědění! A tak je tomu i v mnoha dalších oborech, které tvoří opět jen lidé s určitým reálným stavem poznatků a předsudků atd. Určitá zaujatost pisatelů a badatelů v oblasti psychologie, jakož i jejich určitá pýcha, vede k tomu, že se různé bludné nauky udržují po celá staletí. Student psychologie tomu všemu zákonitě začne věřit a tím si skutečně nikterak nepomůže. Bludná nauka není pravda, přičemž pouze pravda pozvedá k vědění a řádné životní zkušenosti a řádnému zpracovávání všech informací a vede také k úctě ke všemu živému. Nic z toho současné vědní obory nemohou nabídnout a jejich definice jsou často sporné, jelikož neplynou ze skutečného poznání.

Tím se dostávám k tematice akčních spisů. Ano, tato řeč není vědecká a postrádá složité vědecké termíny a grafy atd. Přesto je prostá a logická a opakující se styl má jednoznačně poukázat na tíživou situaci globálního přelidnění. Stačí se zamyslet, zapojit selský rozum a jsme kolikrát pravdě blíže než po studiu složitých učených knih. V tomto ohledu lze právem říci, že pravda je prostá, ale řešení přelidnění samozřejmě prosté není, snad jen principiálně. Mnozí z nás odmítají už jen úvahu, že počet obyvatel se odvozuje od ploch úrodné (a zdravé) půdy a přitom je to tak prosté a jasné. V tomto ohledu je jednoduše třeba trvat na pravdě, omílat tento fakt a podložit jej konkrétními fakty a třeba i grafy za pomocí vědních disciplín. Mnozí vědci už doložili, že trvalý růst populace je neudržitelný ve vztahu nejen k potravinové produkci, ale i ve vztahu k životnímu prostředí a tak dále. Představíme-li si situaci v menším měřítku, např. na ploše jediného hektaru, dospějeme k holé skutečnosti. Avšak určité kruhy pravdu slyšet nechtějí, a tak činí z tohoto tématu složitou a nesrozumitelnou vědeckou debatu a odmítají jednoduché a prostě-logické vývody FIGU a E. A. Meiera, kteří jednoduše omílají lidem tuto tematiku o hlavu, a to jistě ne kvůli zisku, jak zlí jazykové tvrdí. Nakonec to stojí na nás jednotlivcích a občanské společnosti, abychom si tematiku přelidnění jasně uvědomili a působili osvětově ve smyslu E. A. Meiera a jeho FIGU. Sám mudrc Meier píše v tomto stylu, ale i jemu je jasné, že rezonance zmanipulovaného a otupělého lidstva nebude závratná, ale spíše se nechají oslovit jen hledaví a bádaví jednotlivci, kteří kolem sebe způsobí malé vlnky šířící pravdu a povědomí o této pravdě. Takže i zde, v tematice přelidnění a akčních spisů, se ukazuje, že řeč spisů má být dostupná a pochopitelná pro všechny a má podnítit k závažnému přehodnocení situace, v níž se jako lidstvo nacházíme. Vědeckému bádání a analýzám se meze nekladou, naopak, avšak nejprve je třeba vzít na vědomí vážnost situace a neuvěřitelnou lehkovážnost, s níž si počínají vládní a samozřejmě i církevní představitelé. Tolik se toho ničí jen proto, že naše pozemské, resp. společenské autority masivně selhávají a nechávají se omámit slávou, ziskem i samými náboženstvími atd. Vědecký přístup k populační explozi vidíme kupř. u Němce Bernda Senfa i u jiných. Jeho stať "Historische Wurzeln der Bevölkerungsexplosion" - zveřejněná i ve FIGU - je příkladem správně pochopených souvislostí. Lze říci, že pouze pochopení skutečného stavu věcí "léčí", a nikoliv točení se ve falešných domněnkách toho typu, že Země údajně snese ještě mnoho dalších miliard lidí! Tvrdá řeč akčních spisů tedy motivuje k pochopení rozsahu problému a burcuje k tomu, abychom se ptali po dalších souvislostech a dále se, pokud možno intenzivně, vzdělávali v této problematice. Poté se můžeme zapojit - a to i bez předchozího mnoholetého studia - do osvětových aktivit FIGU-Studiengruppe ČR anebo sami jednat osvětově a šířit akční spisy FIGU. Neboť jako další osobnosti se narodíme do společenských poměrů, které se dnes z pohodlnosti a lenosti štítíme řešit!