Základní nedorozumění tkví v tom, že chceme všechno hned, abychom se zveličili a dosáhli potupného ponížení konkurentů

Moc je v našem psychologickém pojetí (způsobu našeho denního snění alias "myšlení") silně spojena s vírou ve vlastní neomylnost. Máme možná dojem, že bychom něco mohli vědět lépe než naši bližní, s nimiž se stále porovnáváme, abychom sami sebe poznali? Potřebujeme uznání hlavně proto, že se neznáme, a tedy věříme, že nám "svět" otevře oči (to je Goethe). A toto je víra velmi chaotická a odkázaná na změť předsudků těch, kteří se opět skrze nás chtějí poznat. Chtějí i najít ty, které niterně znají, řekl bych, a pokud je nenajdou, pak se nechají obelhat i něčím, co jim jejich "niterně známé" připomíná. Odtud podléhají nejedni svodům těch, kteří se "oblékli podle televize", to jest jejichž psychika jest odrazem vnějšího snu (světa). Lze odtud rozvíjeti, když to řeknu s Vančurou (zastřeleným nacisty) "nit z vřeténka sudby", tedy z vřetena složitých lidských osudů? Sám Vančura snad i glorifikoval některé náboženské výboje (kořistnické války) dávnověku či středověku? Chtěl se zveličit, anebo jen miloval český jazyk?

Vidíme zde různé odrůdy lásky, které bují v člověku a projevují se mnoha způsoby. I o tom hovoří Meier ve své útlé "knížečce" Zákon lásky (něm. Gesetz der Liebe), kde rozlišuje striktně mezi "zamilovaností" a "láskou". Láska je moudrost a moudrost je láska a láska má vládnout lidskému srdci (to jest vědomní sféře). Sám akt tvořivý plyne namnoze z úvahy zálibné. Tímto způsobem také mnozí autoři psali, byli romantičtí. Žel s Vančurou řeknu nadneseně a přeneseně: "Jejich výboje byly obráceny vniveč a jejich moc zmenšila se v maličký útek", neboť lidé se jim posmívali. To věděl i Meier a ví to i nyní (spolu se mnou). Tím chci říci, že vědění lze sdíleti podobnou zkušeností, neboť na jistých principech se zajisté lze dohodnout. Odtud vidíme, že cesta zkušenosti - i mezi starými indiány (mně neznámé rasy) - vede k věcem všeobecným a obecně uznatelným. Odtud Meier i ví, jak na ústavní právo. Jen ovšemže nemá prostor mnoho uskutečnit ve sféře čistě "pragmatické", a ani o to sám NIKDY neusiloval (ve smyslu, že by vystoupil jako mesiáš!). Nepřišel jako světonápravce (něm. Weltverbesserer), ale jako snad pravý pragmatik, tedy jako člověk, který se věnoval jen záslužné a velmi praktické činnosti ve prospěch obecného blaha. Odtud uvažoval i Achim Wolf - člen FIGU v Německu - o jeho návrhu na významné světské ocenění.  Jenže my tyto lidi neoceňujeme, naopak je velmi haníme, a také i Táňu Fischerovou. Její otázka, proč tomu tak je, tkví podle mě zčásti v tom, že ji lidé mají rádi, ale považují se sami za méněcenné. To je podle mě také jeden z tzv. pravých psychických poznatků. Složitou psychologii zde nepotřeba! Někteří možná Fischerovou osočili i proto, že byli jednoduše zpití (trpěli lihovým šílenstvím, třeba i ve střízlivém, přesto zmateném stavu), zatímco závistivci jí mohli i pochlebovat, aby zaujali. Toto ja také tzv. pravá psýcha. Odtud se jeví, že některé "vývoje lidské psychiky" (zastarale se podle Meiera nazývala psychika "duše"; Aristotela jsem v překladu nepochopil) přicházejí jakoby odnikud. To je však iluze. Vše podléhá přesným příčinám, až k panickému návalu. Ten nakonec přichází i ze zoufalství, které prýští i z toho, že "pravá láska" (žena) je zasněná a melancholická, a tudíž nevšímavá. Může totiž trpět tzv. komplexem, který ji tíží, neboť by chtěla dát více, ale svazuje si ruce. Toto jsou běhy různých příčin, které jsou těžko dostopovatelné v běžné změti úvah. Jsme tedy povrchní a velmi profánní (světští) a odmítáme hledět pravdě do očí (a i sobě do očí a přímo!). Možná někteří i pohrdají druhými, jelikož dospěli k tomu, že jsou moudřejší, což tak dokonce i může být. To jsou však zčásti hlubší roviny psýchy, o nichž člověk zpravidla neuvažuje. Sám Freud si patrně všiml, že si lidé něco namlouvají a snažil se jim potenciálně vymluvit jejich falešné vytáčky (fakta, která si nechtěli přiznat). Odtud se snad snažil je přivést k rozumu, což by značilo, že do určité míry poznával jejich pudy, přání, záliby a tak dále. Sám efekt léčby přinejmenším zčásti souvisel i s jeho hypnotickými pokusy, kdy se "pacientům" možná snažil namluvit, že jsou zdraví? Toto je ovšem i jedno z témat, nad nímž se Meier pozastavuje ve svém díle "Psychika", kdy uvažuje o metodách Émila Couého a jiných autosugestivních či sugestivních praktikách "odborníků". Dospívá k závěru, že fungují paradoxně, tedy způsobují pravý opak léčby (kvůli reakci podvědomí!). Toto dnešní pyšná psychiatrie ani neví?

Dovolte mi malou odbočku: Zajímavý je případ J. J. Rousseau, který podle mě trpěl křivdou a který se zkoušel léčit jako Montaigne dlouhými monology ve vztahu k vlastní povaze. Sám asi trpěl i pomatením, nicméně jeho niterní povaha, která se projevuje v jeho díle, svědčí o hlubokém vhledu do lidské povahy? Možná je to jeden z těch, který by býval mohl prospět, kdyby mu to jeho okolí dovolilo a nebylo tak pyšné a přezíravé, takže se pomátl? Jeho vztah k vlastním dětem, které prý umisťoval do sirotčince, může být klidně pomluva, alespoň bych si to přál.

Hovořme nyní dále o tom, čemu se věnuji v nadpise tohoto článku: Ve složitých úvahách mozku a složitých a chaotických procesech naší mysli nelze nalézt ihned vysvobození, a pokud se o to namnoze snažíme, pak pod vlivy i východních náboženství, která jsou dnes moderně psána ve prospěch komerčních esoterických úvah. Tato cesta vede ke zhroucení citlivé rovnováhy mezi vnitřním a vnějším světem, což způsobuje pomatení. Samo sebepřecenění a mocenské pudy jsou silným hybným motivem k tomu, abychom se vrhli do jícnu vlastního pokušení a zkusili např. silné omamné jedy. Pak někteří z nás vystoupí i jako vyložení sektáři a chtějí nápravu světa! Myslí si totiž nyní, že jsou osvíceni a že jsou Buddha, Kristus a tak dále. Hovoří o kontaktech s mistrem jako esoterička Ramtha a mnoho dalších. Meier toto nejen ví, ale byl o tom i informován Semjase roku 1975 a i později. Proto hovoří o šarlatánech, což někteří ne a ne rozchodit. Podle snílků tito šarlatáni (a jací!) mluví pravdu a chtějí je blíže poznat. A tak se - jako členové exopolitiky ČR - zapletou do osidel bláznů a fanatiků a pak hovoří o "únosech šedých (chápej mimozemšťanů)", drakoniánech a jiných panovačných rasách, které zde podle nich a samých schizofreniků nemají nic lepšího na práci, než tvořit hybridní rasy a tak dále. Odtud hovoří i o mimozemských vlivech na poli politickém a také věří "patriotům" a podivínům jako Alex Jones v USA, který vychyluje proti elitám a chce je poslat na "onen svět"? Je to celkem útočná propaganda, což řekl i Obama.

Rád bych nyní ještě uvažoval o moci. Sobotka hovořil o Zemanovi jako o "mocichtivci", pokud si dobře vzpomínám. Co to znamená? Chce psychopaticky kontrolovat dav a bouřit jej proti svým oponentům. Odtud je chce vykázat na "onen svět", tedy ponížit, zničit, zruinovat. Toto je jeden z rysů psychopatů, kteří jsou nesmírně dominantní. Ale národ je tedy sám takový, jinak by Zemana nevolil?

Přes tyto více méně praktické úvahy chci dospět k tomu, že potřebujeme trpělivost (něm. Geduld), pokud chceme postupně proniknout ke své vědoucí podstatě (něm. inneres Selbst), která je stále ještě hmotného typu, tedy formou ještě hrubších kmitů nebo tzv. chvěvů (něm. Schwingungen). Ale tomu rozumí evidentně lépe Meier, takže zde nebudu rozvíjet tuto nauku. Rád bych uvažoval nyní přehledově, abych sumarizoval výše uvedená data:

  1. Moc je pud toužící pokořit, ohromit, přivázat a zotročit, aby jeden dominoval všem. Toto není pomoc životu, je to forma vlády a hierarchické nadvlády. Hovoříme-li o moci pravé, pak tato jest s námi a v nás samých, neboť je to síla tvoření v nás. Odtud moc tvoří. To je můj poznatek.
  2. Složité osudy lidí a jejich niterní pochody nejsou snadno prohlédnutelné (takže běžné vědecké úvahy vedou jen k většímu chaosu, to je velmi zásadní vědět); nelze tyto věci vlastnit, lze je pouze pozorovat. Můžeme čerpat ze sebe zkušenost, abychom je rozřešili, prohlédli. Toto je pak naše vědění. Pro esoteriky: Toto si pak odnášíme s sebou!
  3. Nesmíme se nechat mást těmi, kteří se chtějí odlišit a vymanit z davu, a ani přesně nevědí, co mluví. Ti hovoří často o "entitách", "zlých únosech", "zlých konspiracích vlád" a tak dále. Toto jsou sektáři. Mezi skupinkami pomatených je i exopolitka ČR. Německá exopolitika je v rukou i jasnovidců a podivných "expertů" a snílků. Sám Fleischer z německé exopolitiky považuje Meiera za sporného a nezabývá se jím! Ignorant.
  4. Cesta k nirváně je co? Je to série rozumných úvah, které vyvazují ze světského myšlení. Odtud lze docílit postupné proměny, která trvá asi tolik let, kolik jsme předtím mysleli chybně. Jděme touto cestou a pak docílime uznání, totiž poznáme svůj niterný svět! Dále odtud můžeme šetrně léčit sféru Tvořivou (tím myslím vnější plášť Kosmu), a sice vlastním myšlením! Tím myslím, že poléčíme sféru, v níž přímo myslíme, neboť právě "tam" se údajně nacházíme. Jakým způsobem vlastně léčit, to je téma na velmi dlouhé vyprávění!
  5. Psychologie (soudobá) je na povrchu jevů, touží proniknout přes pojmy k podstatě, ale tímto způsobem to nefunguje. Pojem není jen pojem, má to být úvaha. To bych rád řekl těm, kteří hledají "sféru za slovy" a nevěří definicím. Pojem pohybuje, aby člověk pochopil - tedy toto je má moudrost: pojem se hýbe, aby oslovil ducha!
  6. Poslední úvaha je můj malý dárek pro Tebe, který se mnou studuješ tyto řádky. Uč se definicím pravým, nikoliv rigidním a setrvej ve sféře mravní a nepožívej drogy. Sama žádostivost (něm. Begierde) jest pud plynoucí z lability spíše než z niterní nezkušenosti. Tuto labilitu odbouráš četbou moudrých, když vytrváš i v létech pilných příprav. Meier ví, že vše jde od přípravy. Zkus, co umíš, ale pokud spadneš, opět vstaň jako míč, který dopadl a opět se od země odrazil. Toto je cesta moudrého, jak Ti píše Meier v knize OM.
  7. Nepodléhej světským autoritám, věnuj pozornost hlavně moudrosti. Pozoruj bližního jako tvora, kterého možná chceš soucitně poznat a odůvodnit a buď vztažen na aktuální realitu. Nechoď do kláštera a netrp pod zlými mistry.

Salome! Učím se s Tebou.