Život, který lidé běžně vedou, směřuje k předčasnému stárnutí a je neudržitelný ve vztahu k tomu, co skutečně chtějí!

Život, který vedeme, v celé své neblahé povrchnosti, představuje tento fakt: namlouváme si, že to, co si myslíme, je skutečné! Jinými slovy: Věříme, že naše myšlenky a z nich plynoucí pocity (něm. Gefühle) jsou reálné a skutečně ZDE, to jest ve VĚDOUCÍM JÁDRU TOHO, CO JSME ZAČ. To je ale iluze vedoucí k utrpení, neboť odtud si namlouváme, že jsme něco jiného, než skutečně jsme. Nechápeme zákonitosti, podle nichž těkají naše myšlenky, neboť byť se to nezdá, je vše podmíněno čistě kauzálně (příčina-dopad; příčina-dopad-dopad atd.) - i naše nápady, přání, prožitky a tak dále. Jinými slovy: Vjemy, které přijímáme z vnějšího světa mají silný stimulační charakter, kterému podléháme, neboť jsme se odnaučili ryzí realitě. Naše mysl padne do vnějších stimulů a odtud jest neblaze formována a rozjíždí se onen "drak", z nějž bují nápady (často svéhlavé), vášně (pod vlivem romantických filmů a tušivých odrazů reálných dívek, které jsme viděli atd. /za dívky hovořit žel nemohu/) a také fyziologické vlivy neuronálního typu, přičemž geny mají zřejmě inspirativní charakter, co se týče psychiky. Odtud vzniká zdání, že vše jest takto reálné, jenže tomu tak není. Není to (tento vědomní obraz/odraz) jen sen, je to chaos! Sám sen je cosi (při kvalitním spánku), co velmi potřebujeme, abychom se poléčili. Po probuzení přichází nevole pustit se do chaosu běžných úvah všedního dne, neboť jsme souženi např. vidinami "zlého zisku", jak by to rád pojmenoval (přemýšlejte o tom, chcete-li). Chceme ulovit vlastní jádro a hledáme jej mimo sebe samé a odtud sníme za dne a stále očekáváme, že z vnějšku přijde to, po čem niterně prahneme. Potřebujeme kontakt s duchem (něm. Geistform), jenže ten je uvnitř, přičemž ve snu (na jakých vlnách v mozku?) jsme mu blíže (přičemž duch stimuluje sféru vědomní na symbolické úrovni). Díky spánku můžeme jakž takž vnitřně dýchat, bez něj ochoříme a staneme se např. schizofrenními, neboť se vyvážeme ze spánkových rytmů. Toto je patrně (!) jeden z typů oné schizofrenie. Dá se léčit patrně zdárnou "hormonální terapií", čímž míním i hodně jíst a pít kvalitní šťávy. Sekrece hormonů souvisí i s příjmem potravy. Pomáhá také mluvit a uvědomovat si četbou Meiera. Jde o to se vyrovnat, avšak přemíra spánku opět škodí, neboť patrně vzroste vliv podvědomých vlivů a problémů na (bdělé) vědomí a vybují také touha konzumovat ve smyslu "falešné kompenzace" vnitřních tužeb. Odtud hovoříme o pravé psychologické příčině obžerství. Sama mánie je často projev patrně hormonálních vlivů, ale sama krátká psychologická definice, kterou jsem si našel, mě pomátla rozum, což by asi nemělo být. Odtud vidíme, že z těchto nauk k vlastnímu podvědomí nedospíváme (v němž jsou i "pravá data" mimo těch, které jsme do něj "nafutrovali" z televize /i ve smyslu silných stimulů z vnějšího světa, jako jsou např. těžké psychické trable bližních/, řeknu prakticky), ale pohybujeme se ve sférách "labilních vln", jak bych to rád nazval. Tyto vlny (tedy tzv. "labilní vlny") jsou neuronální dráhy, které ovlivňujeme svým vlastním přesvědčením, které vzniká skoro automaticky tím, že se informujeme z vnějšího světa. Jsme s ním totiž bytostně propojeni, z čehož patrně plyne tento silný stimulační charakter. Máme se dozvědět, zda Kosmos je v pořádku, a proto civíme (spisovně hledíme) ven. Odtud vidíme, že máme vlastně chránit sféru vnější a mravní i v této sféře existence (Meier by řekl "vnější plášť Univerza" zřejmě). Není samo sebou ji přenechat jen psychopatům a nechat je zruinovat celé podnebí v rámci populační exploze např. Toto není pěkná podoba Kosmu (v úrovni těchto kmitů Reality). Proto je namístě čerpat inspiraci od skutečně moudrých, jako je sám velký muž Meier. Vidíme odtud, že sféra vnější také trpí jako lidská bytost. Toto je důležitý a věčný poznatek ve vztahu k pravému gautamaismu. Odtud hovoříme též o soucitu, neboť ten je pouze hluboké vědění! Spisy sprosté jsou ty, které zveličují pouze světské cíle, a toto tvoří nyní muž jménem dalajláma, který se zřejmě svým psaním unudil!

Vidíme odtud dále, že vědění je i naplnění a odtud plyne úžasný vliv do buněčných struktur, který přesvědčuje o tom, že stojí za to žít. Hmota potřebuje stabilizaci a také lásku. Vidíme též nyní, že pravé čtivo má povznášet z nitra a má rezonovat s vědoucím jádrem bytosti, jak uvádím s Meierem ve vztahu k jeho dílu Kalich pravdy. Odtud časopisy světského typu od pisálků (s Meierem něm. Schreiberlinge; říkám s úctou /k Meierovi!/) vedou jen k tomu, že věříme, že pisatel je bavič, šarmantní neurvalec či génius. Odtud plesáme, neboť nalézáme jistou rezonanci se svojí niterní vědoucí sférou, která prahne po čem? To je patrně Tvoje záležitost! Tím chci jen říci, že se možná chceme spíše jen bavit, a proto velebíme některé neurvalce a ti pak píšou v tomto stylu dál. Jsou to však klauni! Mohou být pravdě i blíže než jiní, neboť chtějí zčásti probouzet, to je můj poznatek. Ale ve vnější sféře stárnou a pustnou sledováním povrchní zábavy a také pornografie. Odtud jsou i hnusní, želbohu, to jest skutečnost! Jejich podoba ve stáří je strhaná troska, toto je zdrcující vliv i pochybného chtíče, který odvozují dotyční od vnitřní lability (nejsou sami sebou).

Hovořme závěrem takto: Je to lidská komedie a mnozí činí věci, které vpravdě nechtějí, neboť se do nich nutí, a proto neplynou z jejich niterního já. Toto nucení je honba za odměnou a profitem v podobě uznání druhých. Mohl bych o tom říci mnohem více, ale není to spíše nutné. Pokud se nudím, netvořím věci kreativní. Možná, že nejsem sám (!), ale mám toto potenciálně společné i se všemi ostatními? Odtud hovoříme o kreativitě, plyne z živoucí niterní podstaty. Čerpat život musíme umět, je to umění žít a milovat. Potřebujeme písmo prospěšné, všeobecně prospěšné, řeknu opět s Meierem. Toto není má víra, hovořím rád ze sebe, neboť to povznáší ducha. Můžeme tato fakta vyhodnotit a konstatovat, zdali prospěla, a zmírnila tedy utrpení?

Pomáhejme však sami sobě, toto jsou pouze úvodní slova, která jsou potřeba k hlubšímu porozumění ve vztahu k tomu, co hledáme. Odtud hovořme o nápravě věcí světských! Dá se na tom vybudovat i filosofie, ale bojím se, že by ji nikdo pro její obsáhlost nečetl? Něco takového bych tvořil ze zoufalství a jen tehdy, kdyby lidi úplně zpitoměli a zapomněli, že mohou sami tvořit! Mnozí potřebují však velmi dlouho číst, než procitnou, a odtud tedy uvidím, jak bych mohl svými dalšími texty s mravními přesahy prospět. Četba i vzrušuje a vede nás možná i k tzv. "archetypům", které vnímám jen jako dědičnou pověrčivost. Odtud je potřeba hovořit i tvrdě, aby člověk konečně procitl. Nejsem jediný, kdo toto shledal, ví to i Meier, Ptaah a mnozí další. Řeč vzletná je tedy jen "krásná literatura", neboť nevede - ani náhodou - k nitru, ale pouze spíše k nové víře ve vznešné fantazie samých autorů.

S mírem a soucitem, učme se!